IV. ÚS 1364/16
IV.ÚS 1364/16 ze dne 18. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti MAJOR REAL s. r. o., IČ: 24288730, se sídlem Holečkova 619/59, 150 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem Zarámí 4077, 760 01 Zlín, proti usnesení soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, ze dne 15. ledna 2016 č. j. 137 EX 305/14-43 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2016 č. j. 16 Co 55/2016-51, za účasti: 1) JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Obchodní společnost MAJOR REAL s. r. o. (dále rovněž "stěžovatelka" nebo "povinná") podanou ústavní stížností namítá porušení čl. 36 (právo na soudní a jinou právní ochranu) a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (právo na zákonného soudce a práva účastníka řízení), čl. 90 Ústavy České republiky (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces) a porušení čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (rovnost účastníků řízení, veřejnost rozhodování nezávislých a nestranných soudů).

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje:

U soudního exekutora JUDr. Petra Kociána (dál jen "soudní exekutor") z Exekutorského úřadu Brno - venkov pod sp. zn. 137 EX 305/14 je vedeno exekuční řízení ve věci oprávněného Kamila Pochylého proti povinné o částku 13,529.379,08 Kč s příslušenstvím.

Usnesením soudního exekutora ze dne 15. 1. 2016 č. j. 137 EX 305/14- 43 byla povinné uložena pořádková pokuta ve výši 50 000,- Kč, neboť povinná tím, že i přes opakované výzvy soudního exekutora mu nepředložila nájemní smlouvy k prostorám v budově č. p. X v kat. území Malenovice u Zlína, na které je vedena exekuce, hrubě ztěžovala postup exekučního řízení.

Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 17. 2. 2016 č. j. 16 Co 55/2016-51 usnesení soudního exekutora změnil jen ohledně částky, kterou snížil na 30 000,- Kč, jinak rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. Městský soud námitky povinné, že jí zákon neukládá povinnost nájemní smlouvy předložit, ale pouze sdělit, kdo má k nemovitosti nájemní právo, neboť je vázána smluvní podmínkou mlčenlivosti, neshledal důvodnými. S odkazem na ustanovení § 335b odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 336a odst. 1, odst. 2 o. s. ř. městský soud dospěl k závěru, že povinná povinnost předložit nájemní smlouvy exekutorovi má, a nedostatek součinnosti povinné vedla k prodlevě v probíhajícím exekučním řízení.

III.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s uložením pořádkové pokuty.

Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla nezákonně donucována k porušení smluvní povinnosti mlčenlivosti, která pro ni jako pronajímatelku údajně vyplývala z nájemní smlouvy uzavřené s nájemci. Soudní exekutor a odvolací soud podle názoru stěžovatelky vadně interpretovali ust. § 53 a § 335b o. s. ř., čímž porušili její základní právo na spravedlivý proces.
IV.

Ústavní soud se nejprve zabýval projednávanou ústavní stížností z hlediska splnění procesních předpokladů zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost tyto náležitosti a podmínky splňuje.

V.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Je nutné zdůraznit, že Ústavní soud již mnohokrát upozornil ve své judikatuře, že není povolán k přezkumu zákonnosti rozhodnutí veřejné moci v rovině podústavního práva, ale jeho úkolem je zajistit, aby napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudního exekutora a odvolacího soudu a neshledal v nich žádné závady, jež by dosahovaly ústavněprávní dimenze. Napadená rozhodnutí jsou náležitě odůvodněna a nevykazují žádné ústavněprávní deficity.

Ke stěžovatelčině polemice s právními závěry napadených rozhodnutí Ústavní soud připomíná, že ani nesprávná resp. jím nesdílená interpretace podústavního práva obecnými soudy zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces. Taková interpretace by mohla být důvodem kasačního rozhodnutí pouze tehdy, pokud by excesivně vybočovala z pravidel logického výkladu nebo z ustálené judikatury a tím zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv (srov. nález ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97). K takovému interpretačnímu pochybení v projednávaném případě dle přesvědčení Ústavního soudu nedošlo.

Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal jakékoliv relevantní skutečnosti, naznačující porušení základního práva na spravedlivý proces v tom smyslu, jak je vykládán ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Lze konstatovat, že napadená rozhodnutí mají zákonný podklad, byla vydána příslušnými orgány, nejeví jakékoliv známky svévole a dostatečně uvádějí důvody, na nichž byla založena.

Nad rámec řečeného lze k dílčím námitkám stěžovatelky ještě uvést:

Při shromažďování všech podkladů a listin bere pověřený soudní exekutor v úvahu stanovený cíl, prodej nemovitosti a jejího příslušenství. V této souvislosti, jak připomněl městský soud, jsou úkony soudního exekutora ve smyslu ustanovení § 28 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v platném znění, považovány za úkony soudu, při objasňování a zjišťování skutkového stavu předmětné věci.

Jestliže soud, resp. soudní exekutor má rozhodnout podle ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř., musí mu být známa nejen věcná břemena zapsaná v operátech katastru nemovitostí, resp. jiná věcná práva zde zapsaná, ale i nájemní práva spojená s předmětnou nemovitostí. K takovému rozhodnutí samozřejmě nepostačí oznámení povinného o tom, kdo má k předmětné nemovitosti právo nájmu [§ 335b odst. 1 písm. b) o. s. ř.], ale tuto skutečnost je nutné doložit příslušnou nájemní smlouvou. Ústavní soud pokládá závěr odvolacího soudu, že povinný je povinen předložit soudnímu exekutorovi nájemní smlouvu a že se této povinnosti nemůže zbavit odkazem na obchodní tajemství vyplývající z uzavřené smlouvy, za ústavně konformní. Opačný názor, zastávaný stěžovatelkou, by vedl ke znemožnění exekuce.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.