IV. ÚS 1277/12
IV.ÚS 1277/12 ze dne 4. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatele P. P., právně zastoupeného advokátem Mgr. Františkem Klímou, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 1. 2012 6 Co 2434/2011 a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 9. 8. 2011 8 C 96/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 4. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Usnesením okresního soudu došlo k zastavení soudního řízení, v němž se vedlejší účastník řízení domáhal na stěžovateli vyklizení nemovitosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nemovitost vyklidil, vzal žalobce žalobu zpět, s čímž žalovaný souhlasil. O nákladech soudního řízení rozhodl okresní soud tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 8.053,- Kč. Stěžovatel se proti nákladovému výroku odvolal, načež krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli k úhradě náklady odvolacího řízení ve výši 960,- Kč.

Stěžovatel ve svém návrhu brojí proti procesnímu postupu obecných soudů, jímž mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. V době rozhodování nalézacího soudu bylo soudní řízení přerušeno a bylo v něm pokračováno, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o pokračování v řízení. Stěžovatel byl soudem pouze vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí, s tím, že nevyjádření bude považováno za souhlas. Samotné zpětvzetí nebylo stěžovateli doručeno a on sám se k věci nevyjádřil. Stěžovatel nevěděl, že je v návrhu na zpětvzetí tvrzeno, že nemovitost vyklidil.
III.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

V projednávaném případě vyšel Ústavní soud především z výslovného tvrzení stěžovatele, podle něhož se odvolal pouze do výroku o nákladech řízení. Jeho námitky stran procesních pochybení nalézacího soudu jsou tak v řízení před Ústavním soudem bezpředmětné, neboť stěžovatel nevyužil dobrodiní odvolání. I přes výše uvedené nelze dle náhledu Ústavního soudu spatřovat v procesním postupu nalézacího soudu pochybení, jež by zakládalo zásah do jeho základních práv a svobod. Ze zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá pro obecné soudy povinnost zaslat protistraně kopii zpětvzetí návrhu. Jedná se toliko o procesní úkon, jímž bere navrhovatel svůj návrh zpět. Stěžovatel nezpochybňuje, že by o tomto úkonu protistrany nebyl informován. Proti zastavení přerušeného soudního řízení nelze ničeho namítat, neboť obecné soudy musí při zachování práv účastníků řízení postupovat v souladu se zásadou hospodárnosti a efektivnosti řízení. Navíc stěžovatel ve svém návrhu netvrdí, že by mu bylo jakkoli bráněno v přístupu ke spisu a že by se s jeho obsahem nemohl seznámit.

Závěrem Ústavní soud podotýká, že z předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že otázkou pro stěžovatele stěžejní jsou jemu k úhradě uložené náklady soudního řízení, které však nepřesáhly bagatelní částku 10.000,- Kč. Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že tyto částky nejsou schopny zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelů.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2012

Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.