IV. ÚS 1260/13
IV.ÚS 1260/13 ze dne 15. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Marie Sýkorová, právně zastoupená Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Zlín, Nad Vývozem 4828, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2013, č.j. 1 As 1/2013-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odstavci 1 a v čl. 38 odstavci 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Rozhodnutím Děkanky Fakulty humanitních studií University Tomáše Bati ve Zlíně, ze dne 26. září 2011, č.j. FHS/SO/707/26-09-2011, bylo ukončeno studium stěžovatelky. K odvolání stěžovatelky Rektor University Tomáše Bati ve Zlíně rozhodnutím ze dne 29. listopadu 2011, č.j. 2604/R/2011, napadené rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka následně podala správní žalobu, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. června 2012, č.j. 31 A 29/2012-33, odmítl. O následné kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. září 2012, č.j. 1 As 112/2012-34, tak, že usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Následně rozhodl Krajský soud v Brně nově usnesením ze dne 14. prosince 2012, č.j. 31 A 29/2012-58, jímž řízení o žalobě zastavil. Podanou kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti popsala průběh řízení před správními soudy. Poté co byla věc vrácena zpět krajskému soudu, došlo k rozdělení věci a stěžovatelka byla vyzvána k úhradě soudního poplatku, a to usnesením ze dne 19. listopadu 2012, č.j. 31 A 29/2012-58 (správně 53). Dne 19. prosince 2012 bylo stěžovatelce doručeno usnesení o zastavení řízení. Ještě týž den stěžovatelka předala k poštovní přepravě písemnost, opatřenou kolkovými známkami v odpovídající hodnotě 2.000,- Kč. Má za to, že tak učinila sice poslední den lhůty, ale včas. Nejvyšší správní soud zastává názor, že pro běh lhůty je rozhodné, kdy byl soudní poplatek zaplacen, kdy byla doručena písemnost obsahující kolkové známky, a nikoliv den, kdy taková písemnost byla předána k poštovní přepravě. Stěžovatelka však s takovým přístupem nesouhlasí a má za to, že jím došlo k porušení jejích zaručených práv a navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 A 29/2012, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, pokud současně nedošlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Ze spisu Krajského soudu v Brně se podává, že poté, co byla věc krajskému soudu vrácena a došlo k rozdělení věci (č.j. 31 A 39/2012-51), byla stěžovatelka vyzvána usnesením č.j. 31 A 29/2012-53 k úhradě soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení společně s poučením, že ve stanovené lhůtě musí být soudní poplatek zaplacen; toto rozhodnutí bylo doručeno stěžovatelce prostřednictvím pošty dne 22. listopadu 2012. Dne 19. prosince 2012 bylo stěžovatelce doručeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2012, č.j. 31 A 29/2012-58, jímž bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. Dne 21. prosince 2012 byla krajskému soudu doručena písemnost obsahující kolkové známky v celkové hodnotě 3.000,- Kč (č.l. 60). Následně byla přímo k Nejvyššímu správnímu soudu podána kasační stížnost, jíž byla napadena nezákonnost usnesení ze dne 14. prosince 2012, neboť soudní poplatek byl uhrazen dne 19. prosince 2012, tedy včas. Přitom stěžovatelka konstatovala, obdobně jako v následné v ústavní stížnosti, že soudní poplatek je příjmem státního rozpočtu, přičemž k transferu peněz dochází již zakoupením kolkových známek. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost zamítl a své rozhodnutí řádně odůvodnil.

Odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je srozumitelné, řádně odůvodněné, předvídatelné a správné. Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla žádnou novou skutečnost, která by svědčila o tom, že by postupem kasačního soudu v její věci došlo k zásahům do jejich základních práv. Její tvrzení se zúžila na zopakování již užité argumentace a předložení prostého nesouhlasu se závěry Nejvyššího správního soudu. Takové tvrzení samo o sobě není způsobilé založit důvodnost ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.