IV. ÚS 1210/17
IV.ÚS 1210/17 ze dne 14. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu společnosti L180, s. r. o., se sídlem v Praze 6, Bachmačské náměstí 6, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2017, č. j. KSBR 28 INS 11584/2010-B-164, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Navrhovatelka svým podáním brojí proti rozhodnutí, jímž soud udělil insolvenčnímu správci pokyny k ocenění nemovitostí znaleckým posudkem konkrétního znaleckého ústavu, k oslovení dražebních společností a předložení těchto podkladů soudu.

Soud dohlížející na průběh insolvenčního řízení zjistil, že zajištění i podzástavní věřitelé se shodli na nutnosti zjištění ceny nemovitostí znaleckým posudkem, nikoliv však na znalci, a neshodli se ani na způsobu zpeněžení. Podle navrhovatelky přitom soud neměl přihlížet i k zájmům podzástavních věřitelů, ale jen věřitelů zajištěných; pokud tak nečinil, postupoval nad rámec zákona a v rozporu s čl. 2 odst. 2 a 36 Listiny základních práv a svobod.
Rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného (subsidiarita řízením před Ústavním soudem). Proto je podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Na Ústavním soudu nelze požadovat, aby vstupoval do probíhajícího řízení u insolvenčního soudu, přezkoumával dílčí procesní úkony a konkrétní postup; Ústavní soud není automaticky povolán k přezkumu každého jednotlivého rozhodnutí, proti kterému se nelze bezprostředně bránit opravnými prostředky, zvláště, jde-li o prostá procesní rozhodnutí vydaná při vedení řízení.

Přípustné opravné prostředky nelze přitom chápat jen v kontextu možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího (soudního) řízení, které již svojí existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu - účastník má řadu konkrétních nástrojů procesní obrany. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy ČR, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci; proto nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2017

Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.