IV. ÚS 1175/10
IV.ÚS 1175/10 ze dne 4. 5. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. J. H., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 276/2009-316 ze dne 14. prosince 2009 a proti všem s ním souvisejícím rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízeních vedených pod sp. zn. 13 Cm 404/2005, 13 Cm 6/2002, 13 Cm 991/2005 a 13 Cm 1155/2005 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 22. dubna 2010 podání navrhovatele, kterým se domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatel zejména nebyl právně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a návrh neobsahoval pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, kterých se stěžovatel dovolává (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel podal dosud již čtyři další ústavní stížnosti. V prvním případě, vedeném pod sp. zn. II. ÚS 540/03, byl stěžovatel od počátku řízení právně zastoupen advokátem a jeho podání splňovalo všechny stanovené náležitosti. V řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 29/08 byl stěžovatel neúspěšně vyzýván k odstranění vady jeho podání spočívající v nedostatku právního zastoupení advokátem. Ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 557/08 byl stěžovatel vyzván k odstranění vady podání spočívající v nedostatku právního zastoupení advokátem, přičemž této výzvě stěžovatel vyhověl a vadu odstranil. Konečně v případě vedeném pod sp. zn. II. ÚS 202/10 bylo stěžovatelovo podání, s ohledem na neodstranitelnost jeho vad v náhradní procesní lhůtě k výzvě soudce zpravodaje, odloženo, přičemž s vyrozuměním o odložení podání byla stěžovateli zaslána informace o náležitostech ústavní stížnosti. Toto vyrozumění s informacemi o náležitostech ústavní stížnosti bylo stěžovateli doručeno 2. března 2010 a informace o náležitostech ústavní stížnosti obsahovaly též údaje o těch náležitostech, které projednávané podání (odeslané stěžovatelem Ústavnímu soudu necelé dva měsíce po obdržení uvedeného vyrozumění o náležitostech ústavní stížnosti) neobsahuje.

Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti a byl též necelé dva měsíce před doručením projednávaného podání Ústavního soudu vyrozuměn o dalších nezbytných náležitostech ústavní stížnosti, včetně náležitostí, jejichž deficit projednávané podání vykazuje. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo. Přístup navrhovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Pokud jde o další chybějící náležitosti, lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace (byť pouze jedenkrát, avšak velmi nedávno) byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli poučení o těchto náležitostech ústavní stížnosti.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud, aniž by navrhovatele vyzýval k odstranění vad podání, návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 4. května 2010

JUDr. Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.