IV. ÚS 1130/17
IV.ÚS 1130/17 ze dne 17. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 17. července 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelky PP Hospitals, s. r. o., IČ: 26085011, se sídlem Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Brázdimská 1000, zastoupené JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017 č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-263, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v neskončeném řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 67 INS 12383/2015, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a za účasti A. MEDIREAL, a. s., IČ: 28485793, se sídlem v Hradci Králové, ul. ČSA 543, a B. FUTURE VALUE, s. r. o., IČ: 27610489, se sídlem Brno, Peroutkova 290/5, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 11. 4. 2017, doplněné podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 5. 6., 20. 6. a 23. 6. 2017, se společnost PP Hospitals, s. r. o., (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem

1/ konstatoval, že Krajský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud") průtahy v řízení vedeném u něj pod sp. zn. KSPH 67 INS 12383/2015 zasáhl do základního práva garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"),

2/ zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. 4. 2017 č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-263, kterým byl mimo jiné zjištěn úpadek stěžovatelky, a

3/ insolvenčnímu soudu uložil, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. KSPH 67 INS 12383/2015, a aby neprodleně v této věci jednal.

Návrhem ze dne 20. 6. 2017, doručeným Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud

a) odložil vykonatelnost usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. 4. 2017 č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-263, a

b) předběžným opatřením insolvenčnímu soudu uložil nepokračovat v průtazích v řízení vedeném u něj pod sp. zn. KSPH 67 INS 12383/2015.

Návrhem ze dne 23. 6. 2017, doručeným Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatelka své návrhy ze dne 20. 6. 2017 na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a na nařízení předběžného opatření, vzala zpět.

II.

Z ústavní stížnosti a shromážděných podkladů vyplývají následující skutečnosti.

Dne 13. 5. 2015 vyhláškou č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-3 insolvenční soud na návrh MEDIREAL, a. s. (navrhovatel a/), a FUTURE VALUE, s. r. o. (navrhovatel b/), oznámil zahájení insolvenčního řízení, do něhož vstoupilo státní zastupitelství.

Dne 4. 4. 2017 usnesením č. j. KSPH 67 INS 12383/2015, UL 16/2017-A-254, Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") zamítl návrh stěžovatelky (dlužníka) ze dne 22. 3. 2017 podle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), aby v návaznosti na ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), určil insolvenčnímu soudu lhůtu k odmítnutí insolvenčních návrhů, tj. podání navrhovatele a/ ze dne 28. 8. 2012, a podání navrhovatele b/, doručeného insolvenčního soudu dne 2. 11. 2012 (výrok I). V odůvodnění svého rozhodnutí vrchní soud uvedl, že v této fázi řízení k žádným průtahům ze strany insolvenčního soudu nedochází, leč stěžovatelka využívá nejrůznějších procesních prostředků k oddálení rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jemuž musí předcházet jak posouzení toho, zda insolvenční řízení bylo v souladu s ustanovením § 97 insolvenčního zákona zahájeno na základě řádného insolvenčního návrhu, tak zjištění skutečností opodstatňujících závěr, že je stěžovatelka v úpadku, či nikoliv. Závěrem vrchní soud poznamenal, že je vyloučeno, aby soud příslušný k vydání rozhodnutí podle § 174a zákona o soudech a soudcích v rámci rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nařizoval soudu příslušnému k projednání a rozhodnutí věci, jakým způsobem má o návrhu na zahájení řízení rozhodnout.

Dne 12. 4. 2017 usnesením č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-263 insolvenční soud zjistil úpadek stěžovatelky a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Davida Jánošíka, se sídlem v Hradci Králové.

Dne 22. 6. 2017 usnesením č. j. KSPH 67 INS 12383/2015, 2 VSPH 828/2017-A-290, vrchní soud k odvolání stěžovatelky usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. 4. 2017 č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-263 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vrchní soud, aniž by zkoumal věcnou správnost napadeného rozhodnutí insolvenčního soudu, konstatoval, že při přidělení věci k vyřízení soudci insolvenčního soudu došlo k porušení pravidel zakotvených v platném rozvrhu práce a tím i k porušení práva na zákonného soudce, což ve výsledku znamená nesprávné obsazení soudu, jež ve věci rozhodoval.

Další obsah ústavní stížnosti, jakož i vyjádření účastníků řízení, blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
III.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Ústavní stížností bylo napadeno rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 12. 4. 2017 č. j. KSPH 67 INS 12383/2015-A-263, kterým byl zjištěn úpadek stěžovatelky. Vydáním tohoto dílčího rozhodnutí řízení v insolvenční věci ovšem nekončilo, neboť proti němu podala stěžovatelka odvolání, jemuž bylo vyhověno výše zmíněným usnesením vrchního soudu ze dne 22. 6. 2017 č. j. KSPH 67 INS 12383/2015, 2 VSPH 828/2017-A-290. Stěžovatelka tudíž měla k dispozici procesní prostředek civilního práva (§ 141 odst. 1 insolvenčního zákona), který též využila; teprve po jeho vyčerpání, pokud by se stěžovatelka i nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Stěžovatelka však citované rozhodnutí vrchního soudu ze dne 22. 6. 2017 ústavní stížností nenapadla.

V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. 4. 2017 považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, která má, resp. měla k dispozici procesní prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1832/13, III. ÚS 1603/13, II. ÚS 2815/09, I. ÚS 2222/09, II. ÚS 839/09, IV. ÚS 237/09, I. ÚS 2617/08, IV. ÚS 1643/08, II. ÚS 520/07, II. ÚS 515/07, II. ÚS 57/07, II. ÚS 558/07, II. ÚS 565/06 - vše dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud dodává, že ani rozhodnutí vrchního soudu ze dne 22. 6. 2017 č. j. KSPH 67 INS 12383/2015, 2 VSPH 828/2017-A-290 by nemohlo být schopným předmětem ústavní stížnosti, neboť ani toto dílčí rozhodnutí není konečné.

V části směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění úpadku stěžovatelky proto musela být ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Pokud jde o stěžovatelkou tvrzené porušení práva na spravedlivý proces údajnými zbytečnými průtahy v neskončeném insolvenčním řízení, Ústavní soud připomíná, že po nabytí účinnosti zákona č. 192/2003 Sb., kterým se mění zákon o soudech a soudcích, striktně váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle ustanovení § 174a posledně citovaného zákona [srov. nález ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07 (N 122/46 SbNU 151)]. Stěžovatel tento procesní prostředek sice využil, což vedlo k vydání výše citovaného usnesení vrchního soudu ze dne 4. 4. 2017 č. j. KSPH 67 INS 12383/2015, UL 16/2017-A-254. Posledně uvedené rozhodnutí však stěžovatel předmětem ústavní stížnosti neučinil. V této části proto jeho ústavní stížnost na průtahy v řízení musela být odmítnuta jako návrh, k jehož projednání Ústavní soud není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2017

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.