IV. ÚS 1077/17
IV.ÚS 1077/17 ze dne 30. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky Františky Suché, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 2097/10, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2017 č. j. 20 Cdo 5326/2016-517, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 13. 7. 2016 č. j. 36 Co 187/2016-472 a proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 4. 2016 č. j. 10 Nc 4630/2008-437, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 13. 7. 2016 č. j. 36 Co 187/2016-472, usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 4. 2016 č. j. 10 Nc 4630/2008-437 a eventuálně odkladu vykonatelnosti exekučního příkazu exekutora Exekutorského úřadu Jablonec nad Nisou JUDr. Jiřího Štrincla ze dne 25. 11. 2014 č. j. 090-EX 674/08-71, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění

I

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a odkladu vykonatelnosti tam dále konkretizovaných rozhodnutí.

II

Rozhodnutím Městského úřadu v Železném Brodu, odboru životního prostředí, ze dne 16. 11. 2007 č. j. ŽP 9701/2007/231.21 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje, Odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí, ze dne 15. 4. 2008 sp. zn. ORVZŽP/1469/2007 a KULK/22801/2008, byla povinné (dále jen "stěžovatelka") ve prospěch oprávněných podle ustanovení § 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), uložena povinnost obnovit řádný odtok vody ze studny na pozemku p. č. X, k. ú. Loužice, do studny na hranici p. č. X a p. č. Y, k. ú. Loužice, dále obnovit odstraněnou a poškozenou přípojku nacházející se v této studni a vedoucí z předmětné studny do objektu Loužice čp. XY tak, aby byl umožněn řádný odběr vody ze studny do daného objektu, a umožnit oprávněným řádný přístup k dané studni za účelem jejího čištění, oprav a údržby.

Okresní soud v Jablonci nad Nisou napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na zastavení a na odklad exekuce obsažený a doplněný v podáních ze dne 28. 11. 2014, 12. 1. 2015 a 26. 5. 2015. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a ve shodě s ním poukázal na to, že ze strany stěžovatelky se jedná o opakovaný návrh na odklad a na zastavení exekuce, když o předchozích návrzích bylo již pravomocně rozhodnuto. Krajský soud ve vztahu ke stěžovatelkou uváděným novým skutečnostem po právní stránce uzavřel s tím, že neopodstatňují návrh na zastavení a na odklad exekuce, neboť ve vykonávacím řízení je vyloučeno, aby exekuční soud přezkoumával věcnou správnost exekučního titulu; kromě toho rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení § 5 o. z. poskytuje nikoliv definitivní ochranu poslednímu pokojnému stavu a není rozhodnutím o subjektivních právech a povinnostech mezi účastníky.

Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl, když poukázal na to, že ve vztahu k dříve uvedeným skutečnostem, které byly předmětem předchozího rozhodování soudu prvního stupně i odvolacího soudu v rámci dřívějších sporů vedených podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř., je v probíhající exekuci vytvořena překážka věci rozsouzené. Ve vztahu ke stěžovatelkou nově uváděným skutečnostem, jež by měly podle ní odůvodňovat zastavení exekuce, Nejvyšší soud poukázal na vlastní judikaturu (rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 1393/97, 30 Cdo 1200/2014) a uzavřel s tím, že mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné - nulitní. Věcný přezkum exekučních titulů ve formě rozhodnutí orgánů státní správy, jímž je i rozhodnutí podle ustanovení § 5 o. z. o ochraně předchozího pokojného stavu (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 565/2012 nebo 20 Cdo 4920/2009), v rámci vykonávacího řízení není možný, protože by vedl k vytvoření nerovných exekučních titulů, což by založilo nerovnost v právním postavení účastníků, která je v právním státě nepřijatelná (usnesení sp. zn. 20 Cdo 1473/2005, 20 Cdo 1372/2004). Pokud stěžovatelka uvádí nové skutečnosti, nemohou být tyto důvodem pro věcný přezkum a zpochybnění exekučního titulu ve vykonávacím řízení. Proto dovolání v části, v níž směřuje do potvrzujícího výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. Rovněž odmítl dovolání v části, v níž stěžovatelka napadla potvrzující výrok o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce, protože vůči takovému rozhodnutí není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. V případě stěžovatelčiny výhrady, že odvolací soud nenapravil údajné vady řízení před soudem prvního stupně, jež mají spočívat v nedostatečném projednání návrhu povinné na zastavení a na odklad exekuce, dovolací soud zdůraznil, že k případným vadám řízení může přihlédnout jen tehdy, když dovolání je přípustné (ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.).

III

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zvláště zdůraznila domnělé procesní nedostatky rozhodování správních orgánů a domnívá se, že by Ústavní soud měl přistoupit k plnému přezkumu ústavní stížnosti. V doplněních ústavní stížnosti mimo jiné požádala o provedení místního šetření. Ústavní soud připomíná nedůsledné označení návrhu na eventuální odklad vykonatelnosti "exekuce sp. zn. 090 EX 674/08", jež se má zřejmě týkat exekučního příkazu Exekutorského úřadu Jablonec nad Nisou ze dne 25. 11. 2014 č. j. 090- EX 674/08-71.

Dosavadní průběh řízení, stejně jako obsah ústavní stížnosti netřeba dále podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i Ústavnímu soudu dostatečně známy.
IV

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti soudů ve věcech civilních, trestních a správních je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace podústavního práva soudy ve věcech civilních, trestních a správních zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavní soud ověřil, že všechny soudy se věcí řádně zabývaly, své závěry dostatečně odůvodnily s odkazy na příslušná ustanovení právních předpisů, příp. s použitím poukazů na adekvátní judikaturu. Postup soudů, jejichž rozhodnutí byla ústavní stížností napadena, nelze považovat za porušení stěžovatelčiných základních práv, ale za předvídatelnou a ústavně přijatelnou aplikaci procesních předpisů.

Ústavní soud připomíná, že zásadně nepřezkoumává vlastní obsah procesního rozhodnutí dovolacího soudu o odmítnutí dovolání. Ústavním soudem prováděný přezkum se zaměřuje toliko na to, zda Nejvyšší soud nepřekročil své pravomoci vymezené mu ústavním pořádkem (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2929/09 a IV. ÚS 3416/14). Takové pochybení však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil a neshledal proto důvod ke kasačnímu zásahu. Nejvyšší soud, jemuž výhradně přísluší posuzovat, zda dovolání obsahovalo předepsané náležitosti, tedy především vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, své závěry dostatečně odůvodnil, přičemž těmto závěrům z hlediska ústavnosti není co vytknout (obdobně např. sp. zn. IV. ÚS 3345/14).

Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů (a zvláště dovolacího soudu) s tím, že jí uváděné nové skutečnosti nemohou být důvodem pro věcný přezkum a zpochybnění exekučního titulu ve vykonávacím řízení. Samotná ústavněprávní polemika ve vztahu k důvodům a obecně známé judikatuře, o které dovolací soud vlastní napadené rozhodnutí argumentačně opřel, však ze strany stěžovatelky podána není. Ostatně Nejvyšší soud zřetelně vysvětlil podstatné otázky týkající se věcného přezkumu exekučních titulů ve formě rozhodnutí orgánů státní správy a poukázal na to, že by vedl k vytvoření nerovných exekučních titulů (rozhodnutí soudu na straně jedné a rozhodnutí správního úřadu na straně druhé), což by založilo nerovnost v právním postavení účastníků, která je v právním státě nepřijatelná.

Jak je zřejmé, Ústavní soud neshledal stěžovatelkou vytýkané porušení základních práv. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá důvod k ústavní stížnosti, resp. ani nepříznivý výsledek řízení před soudy sám o sobě porušení stěžovatelkou tvrzených základních práv neznamená. Ústavní soud musí konečně také připomenout vlastní nedávné usnesení ze dne 4. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 818/17, kterým odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost vůči rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. 9. 2014 č. j. 5 C 112/2008-760, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. 11. 2015 č. j. 30 Co 74/2015-901 a vůči usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016 č. j. 22 Cdo 4636/2016-994, jimiž nebyla žalovaným (v právě souzené věci oprávněným) uložena povinnost zdržet se odběru vody z pramenní jímky, když Ústavní soud shledal jejich ústavní akceptovatelnost a poukázal na to, že stěžovatelka "ve skutečnosti usiluje pouze o jiný výsledek soudního řízení, což však samozřejmě nepožívá ústavní ochranu". Ústavní soud přinejmenším již z tohoto důvodu v právě souzené věci nepovažoval za nutné provést stěžovatelkou navrhované místní šetření, když navíc pro tento postup nebyly žádné nutné či potřebné důvody.

S ohledem na výše uvedené nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na odklad vykonatelnosti sleduje právní osud ústavní stížnosti. Ostatně, i kdyby Ústavní soud posuzoval návrh na odklad vykonatelnosti, ve vztahu k návrhu na odklad vykonatelnosti ke "sp. zn. 090 EX 674/08", by se nejednalo o návrh projednatelný, neboť se týká exekučního příkazu Exekutorského úřadu Jablonec nad Nisou ze dne 25. 11. 2014 č. j. 090-EX 674/08-71, jež nesplňuje požadavek uvedený v § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost (jen ústavní stížností) napadeného rozhodnutí, kterým však citovaný příkaz (resp. "exekuce sp. zn. 090 EX 674/08") není.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

JUDr. Vladimír Sládeček předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.