IV. ÚS 1051/13
IV.ÚS 1051/13 ze dne 21. 11. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnost MV PLUS, s.r.o., se sídlem Praha 10, Podleská 550/9, právně zastoupené JUDr. Zdeňkem Weigem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 4, Nad Zátiším 22, směřující proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 31. ledna 2013, č.j. 7 VZN 1503/2012-372, ve znění usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 5. února 2013, č.j. 7 VZN 1503/2012-385, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2013, sp. zn. 3 To 16/2013, ve spojení s návrhem na zrušení části za středníkem z poslední věty ustanovení § 79a odstavce 2 trestního řádu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k narušení čl. 4 odstavce 4, čl. 10 odstavce 1 a čl. 11 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a práva na spravedlivý proces.

Shora citovaným usnesením zamítlo Vrchní státní zastupitelství v Praze žádost právního zástupce stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků ve specifikované výši na specifikovaných účtech. Následnou stížnost stěžovatelky Vrchní soud v Praze zamítl napadeným usnesením.Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti popsala okolnosti svého případu a projevila nesouhlas s rozhodnutím státního zastupitelství i následným rozhodnutím soudu o její stížnosti. Vrchní soud zamítnul stížnost s tím, že na specifikovaných účtech nejsou žádné peníze. Přesto soud neuvedl, z jakých důvodů ponechává zajištění peněz ve výši 0,- Kč a 0,- v platnosti. Stěžovatelka v tom shledává zásah do své pověsti, neboť usnesení zanechávají zajištění jejích účtů, aniž by vůči ní byl během celé doby učiněn jakýkoliv úkon v trestním řízení.

Dále stěžovatelka poukázala na skutečnost, že prostředky byly z účtů odčerpány na základě exekučního příkazu ze dne 17. srpna 2012, ve prospěch Finančního úřadu pro Prahu 10. V souvislosti s tím stěžovatelka napadla i skutečnost, že v závislosti na tom, je-li výkon rozhodnutí činěn ve prospěch státu či jiného subjektu, stanoví trestní řád odlišný postup. Stěžovatelka zároveň poukázala na nález sp. zn. III. ÚS 648/04, který k obdobné praxi Ústavní soud posoudil jako porušení čl. 11 odstavce 1 a čl. 4 odstavce 4 Listiny. Proto soudu navrhla předložení dané problematiky k posouzení Ústavnímu soudu. Vrchní soud tak neučinil a v usnesení popsal, proč k takovému kroku nepřistoupil; stěžovatelka však s touto argumentací nesouhlasí a s odvoláním na nález sp. zn. III. ÚS 298/12 k ústavní stížnosti připojila i návrh na zrušení části za středníkem z poslední věty ustanovení § 79a odstavce 2 trestního řádu, znějící: "to neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu.".
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 16/2013, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Z vyžádaného spisu Vrchního soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka nebyla spokojena se zamítavým rozhodnutím státního zastupitelství, které, s ohledem na nulový zůstatek na specifikovaných účtech, považuje za nelogické. Proto se obrátila se stížností na vrchní soud, aby tuto nelogičnost napravil, neboť zajištění účtů je nadále neopodstatněné. Ve stížnosti stěžovatelka vyzvala Vrchní soud v Praze, aby Ústavnímu soudu předložil její návrh na zrušení části zákona, shodně jak je uvedeno i v ústavní stížnosti. Vrchní soud stížnost odmítl s tím, že s ohledem na nulový zůstatek není o čem rozhodovat, přičemž z téhož důvodu by bylo možno napadené rozhodnutí zrušit i bez náhrady.

Z rozhodnutí státního zástupce je patrné, že rozhodnutím o zajištění peněžních prostředků na specifikovaných účtech přešla, v souladu se zákonem 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, správa prostředků na orgány činné v trestním řízení. Provedením exekuce ve prospěch Finančního úřadu pro Prahu 10, opustila správa prostředků orgány činné v trestním řízení. S ohledem na tuto okolnost, rozhodl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, na pokyn státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, o zamítnutí této žádosti.

Podle čl. 2 odstavce 2 Listiny, respektive čl. 2 odstavce 3 Ústavy, lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a jen zákonným způsobem. V popsaném postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze, a na něj navazujícím postupu Vrchního soudu v Praze, neshledává Ústavní soud naříkané zkrácení stěžovatelky v jejích právech. Postupem orgánů činných v trestním řízení nedošlo ke způsobení újmy na základních právech stěžovatelky, jak v ústavní stížnosti namítala.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Osud návrhu podle § 74 zákona o Ústavním soudu sdílí osud ústavní stížnosti. Pokud tedy byla ústavní stížnost odmítnuta, není možno jinak přistoupit ani k návrhu na zrušení části zákona.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2013

Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.