IV. ÚS 1046/17
IV.ÚS 1046/17 ze dne 11. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Marie Karbušické, zastoupené Mgr. Markem Černým, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017, č. j. 28 Co 637/2016-459, a Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. listopadu 2016, č. j. 9 C 205/2013-434, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces.

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 23. dubna 2015, č. j. 9 C 205/2013-137, zamítl žalobu stěžovatelky o určení služebnosti a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů nalézacího řízení 15 609 Kč. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. července 2016, č. j. 28 Co 330/2015-386, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 54 550,43 Kč. Stěžovatelka podala dovolání, které odmítl Okresní soud v Příbrami napadeným usnesením pro zmeškání zákonné lhůty; k odvolání Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního soudu potvrdil.

Stěžovatelka se domáhala určení práva průchodu přes cizí pozemek a v řízení byla zastoupena advokátkou "ex-offo", s jejímž postupem však nesouhlasila, a požádala o ustanovení nového zástupce, kterého však nestihla včas informovat o některých okolnostech věci. Protože pak stěžovatelka nesouhlasila s jeho postupem v řízení, obrátila se na soud prvního stupně elektronicky dne 21. srpna 2016, osobně 22. srpna 2016 a požádala, aby rozhodnutí bylo doručeno přímo jí, nikoliv jejímu zástupci. Soud však rozhodnutí stěžovatelce dosud nedoručil. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen stěžovatelce jen prostřednictvím zástupce, stěžovatelka sama proti němu podala dovolání, přehlédla však datum doručení: místo 23. srpna 2016 četla 28. srpna 2016, a dovolání proto podala pozdě.

Stěžovatelka je přesvědčena, že soud měl k její žádosti doručit rozhodnutí odvolacího soudu přímo jí; tím by bylo jisté datum doručení a dovolání by bylo podáno včas. Soud tak neučinil, připravil stěžovatelku o mimořádný opravný prostředek a zkrátil ji v zaručených právech.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Úkolem Ústavního soudu totiž je reagovat jen na taková eventuální porušení práv fyzických osob, která současně znamenají i zásah do základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem - zejména pak představují porušení tzv. práva na spravedlivý proces.

Stěžovatelka předně namítá, že Okresní soud v Příbrami nereagoval na její žádost o doručení rozhodnutí přímo jí. Podle § 50b odst. 1 o. s. ř. ovšem platí, že má-li účastník zástupce, doručuje se písemnost pouze jemu, nestanoví-li zákon jinak. Doručení zástupci je obligatorní a lhůty se odvozují výhradně od tohoto doručení. Výjimky upravuje odstavec 4 téhož ustanovení: podle písm. a) se doručuje i účastníkovi, je-li mu uložena povinnost, kterou nemůže vykonat nikdo jiný; podle písm. e) se doručuje i účastníkovi, rozhodne-li tak soud.

Stěžovatelce přímo nebyla uložena žádná povinnost, a proto nebyl zákonný důvod doručit jí rozhodnutí. Namítá-li stěžovatelka, že jí okresní soud "nic nezaslal" ani k její žádosti, odkazuje Ústavní soud právě na § 50b odst. 4 písm. e) o. s. ř., podle kterého o doručení i účastníkovi musí soud rozhodnout - takové rozhodnutí však nevyvolá každá žádost, ale existence významných důvodů.

V projednávané věci tak začala běžet lhůta k podání dovolání dnem doručení tehdejšímu zástupci stěžovatelky, tedy 23. srpna 2016, a ani v případě, kdyby bylo doručováno i stěžovatelce, nezačal by běh lhůty od jiného data. Pokud stěžovatelka uvedla, že omylem přečetla datum doručení jako 28. srpna 2016, musela si být opožděnosti svého dovolání vědoma, podala-li je osobně u Okresního soudu v Příbrami až ve čtvrtek 3. listopadu 2016.

Soudy nijak nepochybily, pokud o dovolání stěžovatelky rozhodly napadenými usneseními a stěžovatelku v jejích zaručených právech nezkrátily. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2017

Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.