III. ÚS 991/17
III.ÚS 991/17 ze dne 10. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Byry, zastoupeného JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou, sídlem 1. máje 144/3, Vimperk, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2017 č. j. 15 C 213/2016-51, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Andrese Blažka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i práva na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 Ústavy. Dále se domnívá, že byla rovněž porušena jeho práva dle čl. 1, čl. 2, čl. 4, čl. 82 odst. 1 a čl. 90 Ústavy a dle čl. 2, čl. 3, čl. 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 213/2016 se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 28. 5. 2015 č. j. 11 C 44/2013-298 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 9. 2015 č. j. 15 Co 459/2015-330 byla vedlejšímu účastníku řízení uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 30 000 Kč oproti vydání blíže určeného osobního automobilu zn. Volkswagen Passat. Protože technický stav tohoto vozidla neodpovídal v důsledku stočení tachometru stavu deklarovanému v kupní smlouvě, přičemž vadu nešlo odstranit opravou, bylo odstoupení stěžovatele od kupní smlouvy dle § 616 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také "občanský zákoník"), důvodné. Výše uvedenými rozsudky proto bylo vyhověno žalobě dle § 457 občanského zákoníku na vzájemné vrácení poskytnutých plnění ze zrušené kupní smlouvy.

3. Po nabytí právní moci tohoto rozsudku (sub 2) se stěžovatel domáhal žalobou proti žalovanému zaplacení částky 6 687 Kč s příslušenstvím, představující úroky z prodlení z kupní ceny výše uvedeného osobního automobilu. Okresní soud v Českých Budějovicích dospěl k závěru, že z výše uvedených rozsudků Okresního soudu v Táboře a krajského soudu nevyplývá, a ani stěžovatel neprokázal, že by vedlejší účastník řízení od počátku nejednal v dobré víře. Proto žaloba není dle § 458 odst. 2 občanského zákoníku a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2010 sp. zn. 32 Cdo 1998/2008 důvodná.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvedl, že skutkové zjištění, že vedlejší účastník řízení s ním jednal od počátku v dobré víře při uzavírání kupní smlouvy, není správné a je v příkrém rozporu s rozsudkem Okresního soudu v Táboře a krajského soudu. Stěžovatel po odstoupení od smlouvy vozidlo uložil do depozita a neužíval jej, proto z něj neměl žádné užitky na rozdíl od žalovaného, který měl užitek z finančních prostředků představujících kupní cenu vozidla od uzavření kupní smlouvy do vrácení finančních prostředků. Napadený rozsudek je překvapivým rozhodnutím, neboť skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že proti napadeným soudním rozhodnutím byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno toto soudní rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Jak patrno z výše uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému ve věci, již lze označit za "bagatelní" [srov. ustanovení § 202 odst. 2 i § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou bagatelnost, vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. To se však stěžovateli nepodařilo.

8. Podstatou jeho ústavní stížnosti je nesouhlas se skutkovými zjištěními obsaženými v napadeném rozsudku, když obecné soudy neshledaly absenci dobré víry vedlejšího účastníka řízení, proto z těchto důvodů nelze napadenému rozsudku vytýkat žádná pochybení, natož extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení ze dne 24. 1. 2013 sp. zn. III. ÚS 3672/12, ze dne 9. 1. 2013 sp. zn. II. ÚS 4668/12, ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. III. ÚS 4497/12 a další).

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal vady ústavněprávní intenzity, jež by v této (bagatelní) věci odůvodňovaly jeho zásah, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2017

Jan Filip v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.