III. ÚS 985/10
III.ÚS 985/10 ze dne 29. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. J., právně zastoupeného JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem AK se sídlem Javornická 1560, 516 01 Rychnov nad Kněžnou, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2009 č. j. 20 Co 188/2009-32, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. dubna 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2009 č. j. 20 Co 188/2009-32, a to pro porušení článku 11 a článku 36 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal toho, aby mu soud přiznal postavení účastníka ve stavebním řízení a zároveň, aby uložil žalovanému městu Česká Skalice dodat žalobci k vyjádření územní rozhodnutí a stavební povolení.

Usnesením ze dne 7. května 2009 č. j. 5 C 80/2009-22 Okresní soud v Náchodě řízení zastavil a určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu v České Skalici. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce odvoláním.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. června 2009 č. j. 20 Co 188/2009-32 usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že o věci, kterou žalobce učinil předmětem řízení, není oprávněn rozhodnout z důvodu nedostatku své pravomoci. Vzhledem k tomu, že nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelnou vadou v podmínkách řízení, odvolací soud shledal zastavení řízení správným. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") dovolání žalobce podané podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") usnesením ze dne 20. ledna 2010 č. j. 28 Cdo 5024/2009-54 odmítl, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil pro věc určující právní otázku správně.

II. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že správní orgán - stavební úřad již správní řízení ukončil tím, že vydal dne 31. července 1997 územní rozhodnutí pod č. j. Výst. 1615/416/97/Hz a dne 29. května 1998 vydal stavební povolení pod č. j. Výst. 923/225/98/Ře na předmětnou stavbu, avšak opomenul, že stěžovatel jako vlastník předmětných pozemků měl být také účastníkem řízení. V průběhu správního řízení byli správní orgán i investor seznámeni s tím, že stěžovatel je vlastníkem předmětných pozemků, na kterých je stavba postavená.

Stěžovatel dále uvádí, že se domáhal u soudu prvního stupně i u soudu odvolacího vydání rozhodnutí na ochranu svých práv s tím, že jako vlastník nemovitostí má právo rozhodovat o svém majetku a o tom, jak bude s tímto naloženo. Stěžovatel se u soudů dožadoval ochrany, aby bez souhlasu žalobce nemohl stavební úřad rozhodnout o stěžovatelově majetku v rozporu s jeho zájmy a v rozporu se zákonem, přestože pozemkové parcely jsou dány do užívání jinému subjektu. Stěžovatel v podaném odvolání i v dovolání namítal, že byla porušena ustanovení občanského zákoníku a také došlo k porušení procesních práv stěžovatele, neboť soud nezhodnotil správně všechny navržené důkazy. Stěžovatel dále uvádí, že ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podrobně rozvedl samotné důvody odvolání a opětovně poukázal na soudem prvního stupně chybně uvedená tvrzení, že v pravomoci soudu prvního stupně není právo zasahovat do probíhajícího správního řízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že správní orgán - stavební úřad již správní řízení ukončil bez účasti stěžovatele.

Stěžovatel tuto skutečnost prokázal listinnými důkazy, které jsou již obsaženy ve spise. Správní orgán vydal pravomocné rozhodnutí - stavební povolení, kterým rozhodl o umístění stavby "Likvidace odpadních vod v areálu ZJ Slávia - Jachting Nové Město nad Metují - čistírna odpadních vod, kanalizace, sociálního zařízení".
III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se zastavením řízení vedeného u Okresního soudu v Náchodě. Podle názoru stěžovatele "jak obecný soud, soud odvolací tak i soud dovolací porušily zákonné právo stěžovatele zaručené ústavním zákonem a mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy". Stěžovatel dále v ústavní stížnosti poukazuje na to, že má právo na soudní ochranu svých vlastnických práv, přičemž prý právě správní orgán tato jeho vlastnická práva k nemovitostem porušuje a žádným způsobem nerespektuje.

Stěžovatel však pomíjí, že v souladu s ust. § 103 o. s. ř. je soud povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří i podmínky týkající se pravomoci soudu.

V ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. se uvádí, že pokud jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Obecné soudy v souzené věci shodně dovodily, že v dané věci není dána pravomoc soudu, přičemž tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelným. Proto Okresní soud v Náchodě postupoval správně, když řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil a věc postoupil příslušnému orgánu. Odvolací soud uvedené prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Uvedeným závěrům nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout.

Ústavní soud ověřil, že Krajský soud v Hradci Králové své rozhodnutí řádně odůvodnil. Argumentaci tohoto soudu, jak je rozvedena v napadeném rozhodnutí, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2010

Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.