III. ÚS 968/10
III.ÚS 968/10 ze dne 20. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele ODU s. r. o., se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, zastoupeného JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009, č. j. 39 Co 345/2009-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel - pro tvrzené porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení, které bylo vydáno v jeho občanskoprávní věci.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 5. 2009, č. j. 55 C 925/2007- 24, byla odmítnuta žaloba žalobce Český inkasní kapitál a. s., proti žalovanému stěžovateli o zaplacení 625 754 Kč s odůvodněním, že žalobce v soudem stanovené lhůtě nedoplnil žalobu v rozsahu požadavků, stanovených mu výzvou podle ustanovení § 43 o. s. ř.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se žaloba neodmítá. Podle odvolacího soudu žaloba požadavky, kladené ustanovením § 79 o. s. ř. na podání, jímž se zahajuje řízení, splňovala.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tomuto úsudku odvolacího soudu oponuje, a dovozuje, že důvody k odmítnutí žaloby byly dány.
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu").

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti). Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn jen v poměrech "vyčerpání" přípustných opravných prostředků, nýbrž zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které skýtá již otevřené řízení, neboť z principu subsidiarity ústavní stížnosti též plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

V situaci zcela srovnatelné s věcí stěžovatelovou Ústavní soud uzavřel (v usnesení ze dne 4. 10. 2006 sp. zn. I. ÚS 550/06), že byť je napadené usnesení odvolacího soudu "z hlediska formálního pravomocné, není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi žalobcem a žalovaným stěžovatelem. Z toho plyne, že stěžovatel bude mít možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu řízení probíhajícího před obecnými soudy. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatele - konečné rozhodnutí ve věci narušilo jeho základní ústavně zaručená práva, mohl by se stěžovatel domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti."

Ústavní stížnost je tedy návrhem předčasným, resp. směřuje proti rozhodnutí, které přípustným předmětem ústavního přezkumu být nemůže.

Ve smyslu shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nezbylo, než ústavní stížnost soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2010

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.