III. ÚS 858/10
III.ÚS 858/10 ze dne 28. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Mgr. J. V. a 2. Bc. V. G., obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Mikou, advokátem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010 sp. zn. 61 To 484/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 23. 3. 2010 se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010 sp. zn. 61 To 484/2009. Mají za to, že byla porušena jejich práva zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Stěžovatelé k ústavní stížnosti připojili kopii napadeného druhostupňového rozhodnutí, ze kterého se podává, že stěžovatelé byli prvostupňovým rozsudkem uznáni vinnými pokusem trestného činu podvodu dle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1 trestního zákona a podmíněně odsouzeni ke čtyřměsíčnímu trestu odnětí svobody. Odvolání stěžovatelů druhostupňový soud zamítl a poučil stěžovatele o možnosti podat dovolání.

Stěžovatelé dne 29. 3. 2010 Ústavnímu soudu sdělili, že podali také dovolání.

Ústavní soud si vyžádal od Nejvyššího soudu kopii dovolání. Ústavní soud zjistil, že dovolání bylo podáno dne 19. 3. 2010 a dovolací řízení je vedeno pod sp. zn. 3 Tdo 391/2010. Dále zjistil, že znění dovolání je v podstatě shodné s textem ústavní stížnosti (shodné námitky a argumentace, resp. kromě poslední strany zcela shodný text).

Na základě zjištěných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelé podali souběžně s ústavní stížností také dovolání. V současnosti tak probíhají paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatelé mohou domáhat svých práv. Pro ústavní stížnost však platí zásada subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud proto postupoval dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost stěžovatelů odmítl pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2010

Jiří Mucha soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.