III. ÚS 84/10
III.ÚS 84/10 ze dne 26. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 26. ledna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Mgr. J. M., advokátky, zastoupené JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem U Imperiálu 10, 360 01 Karlovy Vary, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. října 2009 č. j. 11 Co 598/2009-50 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 17. srpna 2009 č. j. 39 C 248/2008-44, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o její odměně, přiznané jí jako opatrovníkovi ustanovenému ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř. Stěžovatelka tvrdila, že těmito rozhodnutími byl porušen princip rovnosti, zakotvený v čl. 1 Listiny základních práv a svobod.

Mělo se tak stát z toho důvodu, že jí byla odměna přiznána dle § 7 bod 1 ve spojení s § 9 odst. 5 citované vyhlášky, ačkoliv dle jejího přesvědčení by jí měla být přiznána dle § 7 bod 3 této vyhlášky. Nevidí žádný důvod, proč byl měla být odměna opatrovníka ustanoveného ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř. nižší, než odměna při rozhodnutí o ustanovení právního zastoupení podle § 30 o. s. ř. nebo v případě právního zastoupení na základě plné moci. Je toho názoru, že soud může v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR vyvodit závěr, že § 9 odst. 5 citované vyhlášky je v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 85/12996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 1 Listiny základních práv a svobod, což doložila i konkrétní rozhodovací činností Městského soudu v Praze (usnesení ze dne 7. 2. 2008 č. j. 20 Co 468/2007-140 a č. j. 20 Co 512/2007-140). Jelikož tak soudy v napadených rozhodnutích neučinily, stěžovatelka konstatovala, že uvedené vede k porušení principu rovnosti, právní nejistotě a svévoli, pročež se domáhala, aby Ústavní soud tato rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud k závěru o svévoli v rozhodování o odměně stěžovatelky nedospěl. Obecné soudy přezkoumatelně vyložily, o která ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. své rozhodnutí opírají a ani ve věci rozhodující senát Ústavního soudu, posuzováno z širšího pohledu kontextuálního vycházejícího ze smyslu a účelu institutů opatrovnictví a právního zastoupení, nemá za to, že by předmětným rozhodováním došlo k dotčení ústavního principu neakcesorické rovnosti, jejímž obsahem je vyloučení libovůle v rozlišování subjektů a práv (kupř. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 36/01, Pl. ÚS 12/02, Pl. ÚS 6/05). Tyto závěry jsou v souladu i s jeho dosavadní rozhodovací praxí (kupř. usnesení sp. zn. IV. ÚS 728/08, IV. ÚS 880/09).

Pro uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2010

Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.