III. ÚS 719/10
III.ÚS 719/10 ze dne 25. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného JUDr. Lucií Nevečeřalovou, advokátkou v Chomutově, Revoluční 24, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 3. 2010 č. j. 51 C 198/2005-56 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 10. 2005 č. j. 51 C 198/2005-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 11. 3. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecného soudu. Dle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ze stěžovatelem předložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 25. 10. 2005 pod č. j. 51 C 198/2005-33 rozsudek, kterým stěžovateli uložil zaplatit žalobci konkrétní finanční částky s příslušenstvími. Stěžovatel podal v lednu 2010 žalobu pro zmatečnost, v níž namítal, že se o existenci rozsudku a soudního řízení dozvěděl až v prosinci 2009 ve fázi exekučního řízení. Namítal nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť soud řádně neprovedl šetření po pobytu stěžovatele (není pravdou, že jeho pobyt nebyl znám) a opatrovnicí byla stěžovateli nezákonně ustanovena čekatelka soudu (kolize zájmů, nečinnost opatrovnice, formalismus). Žalobu pro zmatečnost Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 2. 3. 2010 č. j. 51 C 198/2005-56 zamítl; šetření po pobytu stěžovatele měl za dostatečné a ohledně osoby opatrovnice uvedl, že tato námitka nespadá pod zmatečnostní důvod dle § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Současně soud stěžovatele poučil, že proti usnesení je možno podat odvolání.

Stěžovatel podal ústavní stížnost, ve které namítl totéž co v žalobě pro zmatečnost (uvedl konkrétní argumentaci), tedy nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka, když šetření po jeho pobytu nebylo provedeno řádně a opatrovnicí byla ustanovena pasivní osoba s kolizí zájmů. Současně uvedl, že nesouhlasí ani s názorem obvodního soudu, že otázka osoby opatrovníka (nečinnost, kolize zájmů) nespadá pod předmětný zmatečnostní důvod; odkázal zde na judikaturu Ústavního soudu.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Ze zjištěných skutečností vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 3. 2010 č. j. 51 C 198/2005-56. Proti tomuto usnesení je však přípustné odvolání, a to v celém rozsahu; stěžovatel o tom byl i poučen. Stěžovatel ostatně evidentně nesouhlasí se závěry obvodního soudu v tomto usnesení, a to v celém rozsahu (jak ohledně pátrání po pobytu, tak ohledně osoby opatrovnice, včetně toho, že tuto otázku považuje za součást problematiky spadající pod příslušný zmatečnostní důvod). Protože proti napadenému usnesení obvodního soudu je přípustný řádný opravný prostředek (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti obecných soudů. Ústavní soud proto ústavní stížnost v rozsahu směřujícím proti napadenému usnesení odmítl pro nepřípustnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Uvedené závěry pak plně dopadají také na část ústavní stížnosti, kterou se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku obvodního soudu ve věci samé, neboť je zřejmé, že prioritně musí být obecnými soudy vyřešena otázka zmatečnosti a výsledek pak bude mít dopad také na řízení ve věci samé.

Pokud se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení, takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, usn. č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takové návrhy osud ústavní stížnosti; z tohoto důvodu je nebylo třeba zmiňovat ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2010

Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.