III. ÚS 690/10
III.ÚS 690/10 ze dne 22. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. J. T. a 2. V. K., obou zastoupených JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou v Brně, Lesnická 52, proti usnesení Policie České republiky, Správy Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 9. dubna 2009 ČTS: PJM-910-28/TČ-2008-03-JA, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 5. 3. 2010 se stěžovatelé domáhali toho, aby Ústavní soud zrušil shora označené usnesení, jímž bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno jejich trestní stíhání pro pokus trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Přitom tvrdili, že výsledky vyšetřování neodůvodňovaly jejich postavení před soud ve smyslu § 176 trestního řádu, a vytýkali příslušnému státnímu zastupitelství a soudu, že (neoprávněně) pokračovali v trestním řízení. Tím mělo být porušeno jejich právo dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1 a čl. 90 věty první Ústavy České republiky a čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Pokud se stěžovatelé svou ústavní stížností domáhají zrušení usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, je proti takovémuto usnesení přípustná stížnost dle § 141 a násl. trestního řádu, která (tak) představuje procesní prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelé však v ústavní stížnosti netvrdí, že by tento řádný opravný prostředek uplatnili, nepřiložili ani kopii příslušného rozhodnutí, ač jim tuto povinnost ukládá ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu. Lze tudíž usuzovat, že stěžovatelé tento procesní prostředek k ochraně svých práv nevyčerpali. Ovšem i kdyby se tak stalo, žádný dopad by to na výsledek tohoto řízení nemělo. Jak Ústavní soud opakovaně konstatuje, k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; z tohoto důvodu nutno v ústavní stížnosti napadnout především rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 146/96, IV. ÚS 58/95, III. ÚS 181/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, usn. č. 13, svazek 7, usn. č. 2, svazek 11, usn. č. 49); shodně rovněž usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 598/01, I. ÚS 649/04, III. ÚS 666/04, II. ÚS 78/05, III. ÚS 323/05, IV. ÚS 188/06 a dalších (dostupná na internetové adrese http://nalus.usoud.cz); na danou povinnost upozorňuje rovněž odborná literatura - srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, Praha, ASPI, a. s., 2007, s. 381, nebo Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, Komentář, 2. přepracované a rozšířené vydání, Praha, C. H. Beck, 2007, s. 573].

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Pokud měli stěžovatelé za to, že k porušení jejich ústavně zaručených základních práv či svobod mělo dojít i jiným způsobem, bylo třeba tuto skutečnost adekvátně promítnout do návrhového žádání (petitu) ústavní stížnosti, kterým je Ústavní soud vázán.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2010

Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.