III. ÚS 578/10
III.ÚS 578/10 ze dne 28. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. J. a 2. D. J., obou zastoupených JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem v Praze 1, Štěpánská 17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009 č. j. 17 Co 502/2009-127 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2007 č. j. 13 Nc 29263/2006-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 1. 3. 2010 se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009 č. j. 17 Co 502/2009-127 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2007 č. j. 13 Nc 29263/2006-61. Dle stěžovatelů byla porušena jejich práva zakotvená v čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a předložené kopie usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009 č. j. 17 Co 502/2009-127 Ústavní soud zjistil, že proti stěžovatelům byla, na základě exekutorského zápisu o uznání dluhu se svolením k vykonatelnosti, nařízena exekuce. Následně stěžovatelé podali návrh na odklad provedení exekuce a současně návrh na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu s tím, že oprávněný nemá na vymáhané plnění (hmotněprávní) nárok. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 12. 2007 č. j. 13 Nc 29263/2006-61 oba návrhy zamítl. Stěžovatelé podali odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2009 č. j. 17 Co 502/2009-127 rozhodl tak, že odvolací řízení zastavil z důvodu, že částka již byla vymožena a exekuční řízení již skončilo, proto není již co odkládat a co zastavovat.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že odvolací soud řešil otázku zastavení exekučního řízení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (tuto konkretizovali). Uvedli, že za bezprávný považují postup, kdy nejdříve dojde k výkonu rozhodnutí a až poté se zkoumá jeho přípustnost nebo důvody zastavení exekuce; podstatou spravedlivého procesu je, aby příslušná strana dosáhla spravedlnosti již v probíhajícím (exekučním) řízení a nebyla nucena se svých práv domáhat dodatečně v dalších soudních řízeních. Stěžovatelé tvrdí, že oprávněnému nic nedlužili a tento neprokázal, že by jim půjčku poskytl.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Z uvedeného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje. Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení.

Stěžovatelé ústavní stížností brojí proti usnesení městského soudu, kterým bylo k odvolání stěžovatelů rozhodnuto tak, že odvolací řízení v exekuční věci (o odvolání proti usnesení obvodního soudu o zamítnutí návrhů stěžovatelů na odklad a zastavení exekuce) bylo zastaveno.

Podle § 254 odst. 2 občanského soudního řádu při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 občanského soudního řádu.

Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Protože stěžovatelé brojí (primárně) proti usnesení odvolacího soudu, kterým došlo k zastavení odvolacího řízení v exekuční věci, a z výslovného znění občanského soudního řádu jasně plyne, že v takovém případě je možno se domáhat práv prostřednictvím procesního prostředku - žaloby pro zmatečnost, kterou stěžovatelé před podáním ústavní stížnosti nevyčerpali, postupoval Ústavní soud v souladu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů dle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2010

Jiří Mucha soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.