III. ÚS 569/17
III.ÚS 569/17 ze dne 11. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Tomáše Čepla, 2) Mgr. Jany Richterové a 3) Aleny Uhlířové, zastoupených Mgr. Janou Koudelovou, advokátkou, sídlem Manětín 89, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. listopadu 2016 č. j. 56 Co 509/2016-22 a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. října 2016 č. j. 11 C 168/2016-9, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a Podniku bytového hospodářství Karlovy Vary, státní podnik "v likvidaci", sídlem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

1. První stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 2. 2017 napadl usnesení Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") č. j. 11 C 168/2016-9, potvrzené Krajským soudem v Plzni (dále jen "krajský soud") č. j. 56 Co 509/2016-22, a vyjádřil v ní nesouhlas se zamítnutím žaloby "na obnovu procesu, postaveném pouze na ustanovení občanského soudního řádu, bez ohledu na závažnost zjištěného pochybení restitučních soudů". Ústavní stížnost byla podána i jménem druhé a třetí stěžovatelky, byly k ní však předloženy plné moci k zastupování ve věci žaloby na obnovu soudního procesu restituce majetku, příp. též v obnoveném řízení. Protože ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli všichni stěžovatelé vyzváni k odstranění vad. Právní zástupkyně stěžovatelů podáním ze dne 28. 4. 2017 odstranila vady podání, zejména specifikovala napadená rozhodnutí soudů, popsala průběh restitučního sporu, jakož i řízení o povolení jeho obnovy a přiložila předepsané plné moci.

2. Z předložených podkladů se podává, že stěžovatelé se u okresního soudu domáhali obnovy řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 11 C 106/99, které bylo pravomocně skončeno ke dni 25. 11. 2003. Okresní soud návrh na obnovu usnesením ze dne 18. 10. 2016 č. j. 11 C 168/2016-9 zamítl s odůvodněním, že návrh na obnovu řízení byl podán po více jak třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí, tj. opožděně. Usnesení okresního soudu napadli stěžovatelé odvoláním, na jehož základě krajský soud usnesením ze dne 30. 11. 2016 č. j. 56 Co 509/2016-22 usnesení okresního soudu potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že závěr okresního soudu o opožděném podání návrhu na obnovu řízení je nepochybně správným a stručně charakterizoval lhůty pro podání takového návrhu, včetně následků jejich nezachování. V závěru poučil krajský soud účastníky, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
3. Před projednáním ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci Ústavní soud shledal, že naplněny nejsou.

4. Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny tyto procesní prostředky, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

5. Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), platí, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. V nyní posuzované věci bylo dovolání přípustné proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí krajského soudu. Tato skutečnost vyplývá (i přes absenci výslovného poučení) ze zákonného textu § 238 o. s. ř., který taxativně vymezuje případy, v nichž není dovolání přípustné; řízení o povolení obnovy řízení není v uvedeném výčtu uvedeno. Ústavní stížnost je z tohoto důvodu nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

7. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2017

Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.