III. ÚS 520/10
III.ÚS 520/10 ze dne 8. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 12. 2009, č. j. 19 P 122/2007-154, 19 P a Nc 102/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatel "pro porušení práva ... na nestranného soudce" a "rovnosti zúčastněných stran" domáhá projednání "oprávněnosti jeho žádosti o výměnu soudkyně a sdělení, jakým způsobem se může ... domáhat toho, aby jeho případ řešil nestranný soudce".

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 19 P 122/2007 se podává, že Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 7. 12. 2009, č. j. 19 P 122/2007-154, 19P a Nc 102/2009, rozhodl o návrhu matky tehdy nezletilé K. Š. tak, že výživné pro dříve nezletilou stanovené stěžovateli naposledy rozsudkem tohoto soudu ze dne 17. 5. 2007, č. j. 19 Nc 2041/2007-25, v částce 3 000 Kč měsíčně, se ode dne 1. 1. 2008 zvyšuje na částku 6 000 Kč měsíčně. V průběhu stěžovatel uplatnil i námitku podjatosti soudkyně Mgr. Marije Dryeové, jež byla soudem posouzena jako opožděná (§ 15a odst. 2 o. s. ř.).
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Podle § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.

V posuzované věci je zjevné, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo přípustné, a je proto tím procesním prostředkem, který před podáním ústavní stížnosti v této věci "vyčerpán" být musí. To však stěžovatel prokazatelně neučinil, ačkoli námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu a "neobjektivity" rozhodujícího soudce, kterou v ústavní stížnosti uplatnil, byla zde evidentně použitelná.

Platí tudíž, že byla-li otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 201 a násl. o. s. ř., aniž tak stěžovatel učinil a nevyčerpal tím všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nastupují důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je nepřípustná.

Za těchto okolností Ústavní soud nevyvozoval žádné důsledky z nedostatku povinného zastoupení stěžovatele, neboť ani jeho odstranění by se právě dovozených závěrů nemohlo jakkoliv dotknout.

Proto ústavní stížnost, nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2010

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.