III. ÚS 481/05
III.ÚS 481/05 ze dne 22. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Enžlem, advokátem AK se sídlem Chlumova 20, 130 00 Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2005 sp. zn. 5 To 207/2005, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 19. 9. 2005, splňující všechny zákonné formální náležitosti, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2005 sp. zn. 5 To 207/2005, a to pro porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2005 sp. zn. 5 To 207/2005 bylo podle ust. § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání obžalovaného M. P. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 3. 2005 sp. zn. 2 T 48/2004, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona. Trestný čin byl spáchán tím, že obžalovaný jako jednatel obchodní společnosti PIROSS spol. s r. o., se sídlem Praha 4, podal daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 1998, ve kterém vykázal základ daně z příjmů právnických osob ve výši 1 402 246,- Kč, takže daň po odečtu ztráty z předchozích let měla činit nulu. Finanční kontrolou Finančního úřadu pro Prahu - Jižní Město se sídlem Praha 4 bylo následně zjištěno, že v tomto zdaňovacím období byly sníženy výnosy společnosti o částku 1 892 184,- Kč a správce daně doměřil daň ve výši 662 200,- Kč. Uvedeným rozsudkem obvodního soudu byl obžalovaný odsouzen podle ust. § 148 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle ust. § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále bylo obžalovanému podle ust. § 59 odst. 2 tr. zákona uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v rozsudku soudu prvního stupně se konstatuje, že měl stěžovatel způsobit škodu v celkové výši 662 200,- Kč a dle ust. § 59 odst. 2 tr. zákona mu bylo uloženo nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Stěžovatel však namítá, že nikde není uvedeno, komu tuto škodu způsobil. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v obchodní společnosti začala kontrola dne 7. 6. 2002 a byla ukončena dne 24. 2. 2003, neboť z důvodů čerpání dovolených se mělo pokračovat až v září 2002. K tomu však nedošlo, protože v srpnu 2002 byla v Praze záplava a stěžovatel měl veškeré doklady a podklady uloženy v zatopené oblasti. Stěžovatel tedy nemohl žádným kvalifikovaným způsobem námitkovat kontrolu finančního úřadu. Stěžovatel proto nesouhlasí se závěrem Městského soudu v Praze, obsaženým v jeho usnesení ze dne 16. 6. 2005, že daňový únik byl proveden do stěžovatelovy soukromé kapsy a v němž je obsažena domněnka, že v důsledku pohřešování účetnictví se stěžovatel nemohl vyvinit, ale naopak byly důvody k podezření, že při další hloubkové kontrole účetnictví, pokud by nepřišla povodeň, by byly odhaleny další daňové úniky. Stěžovatel je přesvědčen, že namísto toho, aby soud důsledně uplatňoval presumpci neviny, uplatnil presumpci viny.

II.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ke klíčovým požadavkům, kladeným na trestní řízení, je transparentnost rozhodování, čili nutnost důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Uvedený požadavek zákonodárce vtělil do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku (ust. § 125 tr. řádu) jakož i na odůvodnění usnesení (ust. § 134 odst. 2 tr. řádu).

V rozsudku ze dne 25. 3. 2005 sp. zn. 2 T 48/2004, dospěl Obvodní soud pro Prahu 4 k závěru, že provedeným dokazováním byla vina obžalovaného jednoznačně prokázána. Z výpovědi obžalovaného a z přečtených listinných důkazů vyplynulo, že formálně měla společnost zapsány v obchodním rejstříku dva jednatele, avšak druhý jednatel - bratr obžalovaného Ing. arch. B. P. se v rozhodném období prokazatelně na činnosti firmy nepodílel. Z daňového přiznání je podle soudu prvního stupně zřejmé, že daňové přiznání společnosti PIROSS spol. s r. o., k dani z příjmů právnických osob za rok 1998 bylo zpracováno obžalovaným, přičemž z přečtených listinných důkazů a z výpovědi svědkyně R. M. bylo zjištěno, že v účetnictví společnosti nebyly zahrnuty daňové výnosy v celkové výši 1 892 184,22 Kč, související s realizací stavební zakázky pro pana Vejdu, a v důsledku toho došlo k daňovému úniku ve výši 662 200,- Kč. Obžalovaný tedy ve větším rozsahu zkrátil daň z příjmů právnických osob společnosti PIROSS spol. s r. o., za rok 1998 a způsobil tímto činem značnou škodu, tedy škodu přesahující ve smyslu ust. § 89 odst. 11 tr. zákona částku 500 000,- Kč. Obžalovaný tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona. Stupeň nebezpečnosti jednání obžalovaného pro společnost shledal obvodní soud vyšší než nepatrný zejména s ohledem na výši způsobené škody.

Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vylíčil, které důkazy v řízení provedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení provedených důkazů, na základě kterých důkazů byl zjištěn skutkový stav věci. Takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně také odpovídajícím způsobem právně posoudil. Se závěry soudu prvního stupně se pak ztotožnil i soud odvolací.

V odůvodnění usnesení ze dne 16. 6. 2005 sp. zn. 5 To 207/2005 Městský soud v Praze uvedl, že v souladu s ust. § 254 odst. 1 tr. řádu, přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného prvostupňového rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž po procesní stránce nezjistil žádné podstatné vady řízení, které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost rozsudku. Pokud jde o skutková zjištění, neshledal odvolací soud žádné důvody k pochybnostem o jejich správnosti. Skutkové závěry o pachatelství obžalovaného (stěžovatele) jsou podle odvolacího soudu jasné a úplné. Tyto skutkové závěry jsou podle odvolacího soudu založeny na důkazech provedených v hlavním líčení a na jejich logickém, korektním hodnocení tzv. volnou soudcovskou úvahou ve smyslu ust. § 2 odst. 6 tr. řádu. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že soud prvního stupně v souladu s ust. § 125 odst. 1 tr. řádu vyložil, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení, a vypořádal se též s argumenty obhajoby.

Ústavní soud se se závěry obecných soudů ztotožňuje a neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. prosince 2005

Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.