III. ÚS 457/12
III.ÚS 457/12 ze dne 14. 11. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Domain s. r. o., se sídlem 353 01 Drmoul, Sekerská 54 zastoupené JUDr. Ing. Milanem Mlezivou, advokátem, AK se sídlem v Plzni, Skrétova 48, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne 18. 4. 2011 č. j. KRPA-698-60/TČ-2010-000075 a proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 1. 2012 č. j. 1 KZV 50/2010-116, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:

I.

Návrhem doručeným dne 9. 2. 2012 se obchodní společnost Domain s. r. o., IČ: 26389983 (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí o vrácení věcí vydaných v rámci prohlídky jiných prostor, učiněná podle § 80 tr. řádu.

Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 18. 4. 2011 vrchní komisař Krajského ředitelství policie hl. města Prahy vydal poškozenému Pietrovi Carlo Aimettimu zlaté šperky v usnesení podrobně specifikované pod položkami 1) až 487). Uvedené věci byly zajištěny dne 29. 6. 2010 během prohlídky jiných prostor a pozemků, vykonané ve specifikovaných prodejnách v Mariánských Lázních. V průběhu trestního řízení, zejména výslechem poškozeného a na základě znaleckého posudku, bylo zjištěno, že uvedené zlaté šperky jsou vlastnictvím poškozeného. Jelikož uvedených věcí již nebylo třeba k dalšímu řízení, nepřicházelo v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání a bylo nepochybné, že vlastníkem těchto zlatých šperků je poškozený, rozhodl policejní orgán o jejich vydání.

Dne 18. 1. 2012 státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu stížnost stěžovatelky proti výše uvedenému usnesení vrchního komisaře ze dne 18. 4. 2011 zamítl jako podanou opožděně. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že napadené usnesení bylo doručeno dne 2. 5. 2011 přímo Iyaedu Abu Tahovi jako jednateli stěžovatelky (nikoliv tedy na adresu stěžovatelky jako obchodní společnosti), který byl osobně přítomen provádění prohlídky jiných prostor a usnesení převzal. Třídenní lhůta pro podání stížnosti uplynula dne 5. 5. 2011, stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 18. 10. 2011.

III.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila nesouhlas se závěrem policejního orgánu o opožděnosti její stížnosti. Uvedla, že pan Iyad Abu Taha je sice jejím jednatelem a společníkem, bydlí však na adrese odlišné od adresy stěžovatelky, kam mělo být správně doručováno podle § 63 odst. 1 tr. řádu. Byla toho názoru, že zvolený způsob doručování nelze považovat za "drobné, formální pochybení vrchní komisařky," jak uvedl státní zástupce v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 18. 1. 2012, ale za zásah do základního práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v jehož důsledku jí bylo zamezeno domáhat se svého práva v odvolacím (správně stížnostním) řízení.
IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z níže uvedených důvodů však jde o ústavní stížnost nepřípustnou.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka možnost podat stížnost dle § 80 odst. 3 tr. řádu proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí policejního orgánu ze dne 18. 4. 2011 nevyužila a svým postupem tak vyloučila naplnění uvedené procesní podmínky věcné projednatelnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud nesdílí za daných okolností zjevně účelové tvrzení stěžovatelky, že o usnesení vrchního komisaře o vrácení věcí ze dne 18. 4. 2011 nemohla vědět (neboť nebylo doručeno na adresu jejího sídla, ale na adresu jejího statutárního zástupce), a že vadným doručením zmíněného rozhodnutí bylo zasaženo do jejího práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Naopak je toho názoru, že to byla výlučně stěžovatelka, která se sama svou nečinností zbavila svého práva podat proti usnesení policejního orgánu ze dne 18. 4. 2011 opravný prostředek. Z hlediska požadavku vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva lze dále připomenout, že stěžovatelka může k ochraně svého tvrzeného vlastnického práva využít i další procesní prostředky civilního práva.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků; pro uvedené neshledal Ústavní soud oporu pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2013

Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.