III. ÚS 448/05
III.ÚS 448/05 ze dne 15. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., právně zastoupené JUDr. Jiřím Dolejšem, advokátem se sídlem Nádražní 47, Havlíčkův Brod, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2004 sp. zn. 17 Co 168/2004 a dále proti postupu Úřadu práce v Havlíčkově Brodě, odboru státní sociální podpory, a Městského úřadu v Havlíčkově Brodě, odboru sociálních věcí, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka učinila dne 1. 9. 2005 podání k Ústavnímu soudu, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce a bylo zatíženo rovněž dalšími nedostatky, ve stanovené lhůtě však byly vytknuté nedostatky odstraněny a byla podána řádná ústavní stížnost, co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se v podané ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2004 sp. zn. 17 Co 168/2004, jakož i všech ostatních rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 0 Nc 7/2004 a dále, aby Ústavní soud zakázal další porušování ústavních práv "a to i před orgány odboru sociálních věcí ... tak i před orgánem státní sociální podpory úřadu práce v Havlíčkově Brodě a pomohl obnovit pokojný stav před jejich porušením". Stěžovatelka uvádí, že došlo k porušení čl. 32 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených materiálů Ústavní soud zjistil, následující skutečnosti:

Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 1. 2004 sp. zn. 0 Nc 7/2004 byl nezletilým Petrem a Karlem (jedná se o pseudonymy) pro řízení ve věci stanovení výživného ustanoven opatrovník, a to Městský úřad v Havlíčkově Brodě. Toto usnesení bylo k odvolání stěžovatelky potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2004 sp. zn. 17 Co 168/2004. Usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2005 sp. zn. 30 Cdo 2270/2005 jako nepřípustné odmítnuto.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že dne 8. 1. 2004 byla pracovnicemi odboru sociálních věcí Městského úřadu v Havlíčkově Brodě donucena pod pohrůžkou nevyplacení sociálních dávek podat návrh na stanovení výživného pro své děti Petra a Karla. Otec dětí, J. Š., byl opakovaně trestán a nyní je ve výkonu trestu odnětí svobody, dříve měl stěžovatelku psychicky týrat. Podle tvrzení stěžovatelky není otec schopen nést rodičovskou odpovědnost a není v zájmu dětí s ním udržovat jakýkoliv styk. Stěžovatelka se obává, že pokud bude otci stanovena povinnost platit výživné, nebude tak činit a navíc se opět pokusí s dětmi navázat kontakt a bude je i stěžovatelku ohrožovat; díky podanému návrhu J.Š. zná její současnou adresu, z čehož má strach. Stěžovatelka proto požadovala, aby Okresní soud v Havlíčkově Brodě v řízení nepokračoval, ten však bez ohledu na její žádost činí ve věci další úkony. Podle názoru stěžovatelky je v jejím případě splněna podmínka sociální potřebnosti pro vyplácení přídavků, aniž by musela uplatnit nárok na výživné u soudu. Úřadu práce v Havlíčkově Brodě stěžovatelka vytýká, že začal vést otce dětí na její adrese, a to přesto, že má trvalý pobyt v Brně. Stěžovatelka se obává, že tato skutečnost v něm může vyvolat představu nároků ve vztahu k jejímu bytu a rodině.

Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele.

Z obsahu podané ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nesouhlasí s vedením soudního řízení o určení výživného. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti však nemůže zasahovat do probíhajícího soudního řízení a přikazovat obecnému soudu, aby řízení zastavil. Vůči napadenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2004 sp. zn. 17 Co 168/2004 ani vůči předcházejícímu usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 1. 2004 sp. zn. 0 Nc 7/2004 však stěžovatelka žádné konkrétní námitky nevznáší a Ústavní soud je shledal ústavněprávně zcela konformní. V této části je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Pokud stěžovatelka namítá, že postupem Úřadu práce v Havlíčkově Brodě a Městského úřadu v Havlíčkově Brodě došlo k porušení jejích ústavních práv, je nutno uvést, že Ústavní soud může vzhledem k principu subsidiarity postup orgánů veřejné moci přezkoumávat až poté, co jsou vyčerpány všechny opravné prostředky, jež právní řád jednotlivci k ochraně jeho práv poskytuje. Z obsahu ústavní stížnosti však vůbec nevyplývá, zda stěžovatelka uplatnila námitky proti postupu shora zmíněných úřadů v rámci správního řízení, resp. soudního řízení správního. V tomto ohledu je tedy nutno ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou, neboť stěžovatelka ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Nad rámec shora uvedeného lze uvést, že tvrzený zásah do stěžovatelčiných práv měl nastat v lednu 2004 a ústavní stížnost by tedy byla i v případě její přípustnosti opožděná, a to i pokud by Ústavní soud dospěl k závěru, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky [srovnej § 72 odst. 3, resp. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh dílem nepřípustný, dílem zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2005

Jiřího Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.