III. ÚS 4072/12
III.ÚS 4072/12 ze dne 31. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti M. C., o neplatnost voleb do Zastupitelstva Pardubického kraje konaných ve dnech 12. a 13. října 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud prohlásil volby do Zastupitelstva Pardubického kraje, konané ve dnech 12. a 13. října 2012, za neplatné. Tento návrh odůvodnil tvrzením, že mu "bylo omezeno právo volit svého zástupce" způsobem, kterým by "byl naplněn" čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Coby důsledek v ústavním soudnictví uplatněného principu subsidiarity je nepřípustná ústavní stížnost tehdy (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to jak prostředky opravné, tak i jiné, s nimiž je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, platí, že každý občan zapsaný do seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva kraje volen, je aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta; o takovém návrhu je ve smyslu ustanovení § 54 tohoto zákona ve spojení s ustanoveními § 4 odst. 2 písm. a), § 7 odst. 1 a § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), povolán rozhodnout příslušný krajský soud.

Z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel takový návrh podal.

Až proti nepříznivému výsledku jím otevřeného řízení lze brojit ústavní stížností, jelikož je kasační stížnost ustanovením § 104 odst. 1 s. ř. s. vyloučena.

Z řečeného plyne, že ústavní stížnost není návrhem přípustným, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jeho podáním účinný procesní prostředek, jež mu byl k dispozici.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelovu ústavní stížnost podle citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Za této procesní situace nepokládal Ústavní soud za nezbytné stěžovatele vyzvat k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem v daném řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2012

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.