III. ÚS 407/05
III.ÚS 407/05 ze dne 6. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu ve složení z předsedy senátu Jiřího Muchy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Musila v řízení o návrhu - ústavní stížnosti stěžovatele B. O., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, Příkop 8, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2005, sp. zn. 1 T 40/2005 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2005, sp. zn. 3 To 240/2005, za účasti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, t akto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2005, sp. zn. 1 T 40/2005 (dále též "usnesení městského soudu"), jímž bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2005, sp. zn. 3 To 240/2005 (dále též "usnesení krajského soudu"), jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení městského soudu. Tvrdil, že soudy obou stupňů jimi porušily stěžovatelova ústavně zaručená základní práva podle čl. 8 odst. 2, 3 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1, 2, čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel uvedl, že je stíhán pro trestný čin podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona (maření výkonu úředního rozhodnutí), na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta. Trestní řád proto u stěžovatele vylučuje vazbu podle § 68 odst. 2. Soudy obou stupňů podle stěžovatele pochybily tím, že v jeho případě shledaly naplnění podmínky podle § 68 odst. 3 písm. a) trestního řádu spočívající v tom, že se stěžovatel v minulosti údajně jmenoval B. K. a v současnosti oprávněně užívá jméno B. O. Stěžovatel se přitom podle svého tvrzení nikdy neskrýval, zadržen byl poté, co se dobrovolně dostavil na policii. Údajná změna identity podle stěžovatele není skrýváním. Stěžovatel dále namítal, že přestože sdělil při výslechu dne 9. dubna 2005, že požaduje přítomnost obhájce a zároveň sdělil soudu jeho telefonní číslo na mobilní telefon, nebylo jeho žádosti vyhověno s tím, že není povinností soudce kontaktovat obhájce prostřednictvím mobilního telefonu. Městský soud v Brně tak porušil § 69 odst. 5 trestního řádu, podle něhož má obviněný právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud na základě soudního spisu Městského soudu v Brně 1 T 40/2005 spojeného k věci 1 T 39/2005 shledal, že ve stížnosti proti napadenému usnesení městského soudu stěžovatel uvedl stejné skutečnosti a argumenty, které opakuje i v ústavní stížnosti, a domáhá se přehodnocení právních závěrů a interpretace ustanovení § 68 odst. 3 písm. a) trestního řádu, k nimž dospěly soudy obou stupňů, jako by Ústavní soud byl další pravidelnou odvolací instancí. To však Ústavnímu soudu nepřísluší. Ústavní soud v souladu se svou konstantní judikaturou poukazuje na to, že rozdílné názory na interpretaci "podústavního práva", k nimž dospěly obecné soudy, samy o sobě nemohou založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 a čl. 91 Ústavy České republiky). Jestliže soudy napadenými usneseními dospěly ke skutkovému zjištění, samozřejmě v rozsahu nezbytném pro účely rozhodnutí o vazbě ve smyslu § 67 odst. 1 trestního řádu, že stěžovatel změnil identitu a vrátil se do České republiky pod jiným jménem, přestože byl dříve odsouzen Okresním soudem v Karviné rozsudkem ze dne 3. dubna 2000, sp. zn. 1 T 40/2000, mimo jiné k trestu vyhoštění na dobu deseti let, a vyvodily z něj právní závěr, že se obviněný změnou identity skrýval ve smyslu § 68 odst. 3 písm. a) trestního řádu, nejeví se na tom Ústavnímu soudu nic svévolného, resp. nic, co by bylo lze označit za extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.

Pokud jde o druhou námitku stěžovatele, že Městský soud v Brně před vydáním napadeného usnesení porušil § 69 odst. 5 trestního řádu o přítomnosti obhájce při výslechu (spíše však měl namítat porušení § 77 odst. 2 trestního řádu, neboť bylo rozhodováno o osobě zadržené, nikoli zatčené), Ústavní soud připouští, že napadené usnesení krajského soudu se s touto námitkou nevypořádalo, přestože ji stěžovatel uplatnil ve své stížnosti proti napadenému usnesení městského soudu. Tato vada odůvodnění však není takového charakteru, aby činila rozhodnutí soudů obou stupňů nepřezkoumatelnými, resp. aby byla důvodem pro zrušení napadeného usnesení krajského soudu. Účast obhájce při výslechu podle § 77 odst. 2, resp. § 69 odst. 5 trestního řádu není obligatorní; je třeba vzít v úvahu, že soud musí rozhodovat ve velmi krátkých lhůtách. Povinností soudu je toliko vyrozumět obhájce o výslechu, pokud o to zadržená, resp. zatčená osoba požádá, za předpokladu, že obhájce je dosažitelný. Z protokolu o výslechu před soudcem Městského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2005 založeném v soudním spisu na č.l. 37 je zřejmé, že obhájce stěžovatele nebyl na pevné lince zastižen, mobilní telefon neuvedl. Stěžovatel nevznesl k obsahu protokolu, který mu byl přetlumočen, žádnou námitku. Tvrzení stěžovatele, že soudu sdělil telefonní číslo na mobilní telefon obhájce, tak ze spisu nevyplývá, přitom jiný důkaz než důkaz tímto soudním spisem stěžovatel k prokázání svého tvrzení neoznačil.

Ústavní soud uzavírá, že neshledal nic, co by svědčilo o tom, že by stěžovatel byl zbaven svobody, resp. byl zadržen a vzat do vazby jinak než způsobem a z důvodů stanovených zákonem ve smyslu citovaných ustanovení Listiny a Úmluvy. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto Ústavní soud ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím jako zjevně neopodstatněnou odmítá.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2005

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.