III. ÚS 395/05
III.ÚS 395/05 ze dne 11. 8. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, o ústavní stížnosti V. T., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem 772 00 Olomouc, Kateřinská 5, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2005 sp. zn. 1 To 543/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ostravě s tvrzením, že jím, jakož i řízením před soudem nalézacím, byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v ust. čl. 8 odst. 2, odst. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojené přílohy je zřejmé, že stěžovatel je stíhán pro skutek, v němž je spatřováno naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání dle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se měl dopustit formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. vůči poškozenému P. V. Napadeným usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení soudu I. stupně - Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 6. 2005 sp. zn. 0Nt 568/2005 o jeho vzetí do vazby podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodu § 67 písm. b) tr. ř. Zároveň bylo tímtéž usnesením krajského soudu z podnětu stížnosti státního zástupce podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. označené usnesení soudu I. stupně zrušeno a nově rozhodnuto tak, že stěžovatel se bere do vazby podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) tr. ř.

V ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení, stručně vyjádřeno, namítá, že v jeho případě nejsou dány konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly obavu, že se dopustí koluzního jednání také v souvislosti s jeho přesvědčením, že v současné době byli již všichni relevantní svědci v jeho věci vyslechnuti a zejména také, podle jeho názoru, nejsou u něj dány důvody vazby předstižné. Nadto odkaz krajského soudu na jeho další trestní stíhání považuje stěžovatel za nepřípustný z důvodu nutnosti respektování zásady presumpce neviny.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování orgánů veřejné moci. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by tyto orgány na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (čl. 83 Ústavy ČR), k čemuž dojde v případě vazebních rozhodnutí zejména tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).

Pod těmito aspekty přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí krajského soudu, porušení ústavně zaručených práv stěžovatele však neshledal, neboť v napadeném rozhodnutí, na něž možno odkázat, krajský soud provedl konkretizaci skutečností, jež podle jeho názoru odůvodňují nejen vazbu koluzní, ale i vazbu předstižnou, a to v návaznosti na způsob, jakým mělo k trestné činnosti kladené za vinu stěžovateli dojít. Pokud jde o poukaz na jiné trestní stíhání stěžovatele, je toto v odůvodnění soudního rozhodnutí zmiňováno pouze v souvislosti s vědomím stěžovatele o vedení tohoto řízení ve vazbě na důvody vazby předstižné, aniž byl činěn jakýkoliv závěr o jeho vině v tomto či dřívějším řízení. Napadené rozhodnutí je tak ve vztahu k příslušným vazebním důvodům uvedeným v § 67 písm. b) c) tr. ř. ústavně konformním způsobem odůvodněno a pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nelze proto napadenému rozhodnutí nic vytknout. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. srpna 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.