III. ÚS 392/05
III.ÚS 392/05 ze dne 8. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


III. ÚS 392/05

Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele L. V., zastoupeného Mgr. Karlem Pospíchalem, advokátem se sídlem Hlavní třída 7, 787 01 Šumperk, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2005 sp. zn. 8 To 50/2005 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. dubna 2005 sp. zn 9 Nt 51/2005, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Označenými usneseními byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 5/2003, v níž byl pro blíže popsaný skutek pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 13 roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Rovněž mu byla uložena povinnost uhradit poškozenému blíže specifikovanou škodu. V podaném návrhu stěžovatel polemizoval s hodnocením důkazní situace učiněným obecnými soudy, když namítal, že na základě provedení nově navržených důkazů by bylo možné vyvodit jím předloženou skutkovou verzi inkriminovaného činu a posléze jeho nevinu. Proto se domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 5/2003, jakož i spis vedený u téhož soudu pod sp. zn. 9 Nt 51/2005. Zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele neshledal. Stěžovatelem předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit jejich dotčení (čl. 83 Ústavy ČR), neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování a vlastnímu hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, a to ani potud, pokud by se s takovým hodnocením neztotožňoval, neboť není další odvolací (skutkovou) instancí v systému obecných soudů. Tato maxima je dle jeho již ustálené rozhodovací praxe prolomena pouze tehdy, jestliže by úvahy stran dokazování vykazovaly z pohledu relace vyvozených skutkových zjištění a provedených důkazů extrémní rozpory a vykročily tak z mezí ústavních kautel (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, IV. ÚS 391/05 a další). Uvedené platí obdobně i ve vztahu k úsudku ohledně závěrů činěných za účelem rozhodnutí o povolení obnovy řízení. V dané věci soud prvého stupně poté, co adekvátním způsobem odůvodnil své úvahy vedoucí jej k jeho skutkovému náhledu na věc, uzavřel, že stěžovatel nenavrhl takové důkazy, které by mohly změnit původní rozsudek co do otázky viny, přičemž stížnostní soud, zabývaje se věcí na základě opravného prostředku stěžovatele, se s jeho vývody ztotožnil. Pro posouzení výhrad stěžovatele z pohledu kritérií ústavnosti postačí poukázat na to, že obecné soudy se v intencích nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy ČR) se skutkovou, resp. důkazní situací jim předestřené věci co do odůvodnění úvah relevantních se zřetelem k podmínkám vymezeným v § 278 odst. 1 tr. řádu řádně vypořádaly, když tyto jsou v napadených rozhodnutích dostatečným, logicky přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vyloženy, tj. nevykazují prvky svévole (§ 134 odst. 2 tr. řádu). Proto postačí na jejich odůvodnění v podrobnostech odkázat. Pro uvedené bylo o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 8. prosince 2005



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.