III. ÚS 381/05
III.ÚS 381/05 ze dne 27. 4. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


III. ÚS 381/05

Ústavní soud rozhodl dne 27. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. L., zastoupeného JUDr. Rudolfem Vokounem, CSc., advokátem v Praze 2, Šafaříkova 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2005, sp. zn. 9 To 72/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální podmínky podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2005 (9 To 72/2005) a tvrdil, že jím byla porušena ústavní zásada rovnosti zbraní (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2005 (9 To 72/2005) byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. listopadu 2004 (15 T 71/2004) v odsuzující části ve výroku ad I., II., III. a V., tím i ve výroku o trestech stěžovatele, který vystupoval jako obžalovaný v řízení před obecnými soudy, dalších obžalovaných J., Š. a K. a náhradě škody ohledně poškozených L. K., E. a P. D., B. a Z. Š.. Ve zprošťující části byl rozsudek obvodního soudu zrušen v bodě I. a V. obžaloby, tím i ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených J. a I. V.. Jinak zůstal rozsudek obvodního soudu nedotčen.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3, jak je vpředu označen, byl stěžovatel s dalšími spoluobviněnými uznán vinným následujícími trestnými činy: ad I. stěžovatel trestným činem útisku podle § 237 tr. zák. (vůči P. D. a E. D.), ad II. stěžovatel pokusem trestného činu lichvy podle § 8 odst. 1 k § 253 odst. 1 a odst. 2 tr. zák. (vůči L. K.), ad III. stěžovatel a obžalovaní J. a Š. trestným činem lichvy podle § 253 odst. 1 tr. zák. (vůči Z. Š. a B. Š.), ad IV. stěžovatel trestným činem vydírání podle § 235 tr. zák. (vůči P. B., H. B., J. K. a E. K.) a ad V. obžalovaný K. trestným činem útisku podle § 237 tr. zák. Stěžovatel byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let do věznice s dozorem. Stěžovateli bylo uloženo uhradit poškozené L. K. škodu ve výši 700 000,- Kč. Jinak byli poškození odkázáni se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatel byl zproštěn obžaloby, která jej společně s M. J. a P. Š. vinila z trestného jednání vůči poškozeným V..

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že odvolání podané státním zástupcem (tzv. blanketní odvolání) nesplňovalo podmínky § 249 odst. 1 a 2 tr. ř. Státní zástupce tento nedostatek neodstranil ani ve lhůtě podle § 249 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení, v případě absence některé z náležitostí odvolání, vyzve předseda senátu, aby odvolatel vady odstranil ve lhůtě pěti dnů, jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Podle tohoto ustanovení předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 3 postupoval, když dne 24. ledna 2005 zaslal obvodnímu státnímu zastupitelství výzvu k odstranění nedostatků blanketního odvolání státního zástupce. Tato výzva byla obvodnímu státnímu zastupitelství doručena dne 26. ledna 2005, posledním dnem lhůty k podání doplnění odvolání byl den 31. ledna 2005. Podle § 132 odst. 1, 2 instrukce ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, písemná podání adresovaná soudu přijímá pracovník podatelny po celou pracovní dobu. Podle § 135 odst. 2 instrukce pracovník podatelny opatří došlá podání podacím razítkem soudu. Podání státního zástupce obvodního státního zastupitelství ze dne 31. ledna 2005 však žádným podacím razítkem označeno není. V pravém horním rohu je pouze psaný text "OSOBNĚ PŘEVZALA 31. 1. 2005" a dále datum 31. 1. 2005 a nečitelná parafa. Ve vyjádření předsedy Obvodního soudu pro Prahu 3, které si Městský soud v Praze vyžádal, je uvedeno, že potvrzení o převzetí doplnění odvolání bylo vyhotoveno místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr. Janou Pěchotovou. Dále se zde uvádí, že státní zástupce chtěl podat předmětné podání do trestní kanceláře, avšak s ohledem na nepřítomnost pracovnic kanceláře a nepřítomnost předsedy senátu 15 T předal podání JUDr. Pěchotové v 16.15 hod. dne 31. 1. 2005. JUDr. Pěchotová nestihla toto podání z důvodu pracovní zaneprázdněnosti předat do podatelny soudu a předala je předsedovi senátu 15 T až následujícího dne. Podle názoru stěžovatele je takový postup v rozporu s ústavní zásadou rovnosti zbraní a domnívá se, že k doplnění odvolání státního zástupce nemělo být přihlédnuto, neboť toto podání bylo doručeno soudu opožděně. Postup JUDr. Pěchotové byl zjevně projevem vztahů kolegiality mezi pracovníky obvodního státního zastupitelství a obvodního soudu. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Městského soudu v Praze, jak je vpředu označeno.

K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) vyjádřila místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr. Pěchotová, státní zástupce Okresního státního zastupitelství pro Prahu 3 pan Kostříž a Městský soud v Praze JUDr. Burianová. JUDr. Pěchotová ve svém vyjádření uvedla, že postup při doručení odvolání nebyl v souladu s již zmiňovanou instrukcí ministerstva spravedlnosti, ale nebyl v rozporu se zákonem. Poukazuje na svá předchozí podání a na to, že ústavní stížnost směřuje do nikoliv konečného rozhodnutí, měla by být proto odmítnuta či zamítnuta. Státní zástupce Kostříž uvádí, že chtěl čistopis odůvodnění osobně předat JUDr. Šimůnkovi, předsedovi senátu, a když u něj ani v trestní kanceláři neuspěl, předal toto podání JUDr. Pěchotové. Mrzí jej, že zavdal důvod k pochybnostem při postupu doručení doplnění odvolání, ale žádná ze stran nebyla v konečném důsledku poškozena ani zvýhodněna. Městský soud v Praze odkázal na odůvodnění svého (napadeného) rozhodnutí.

Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 15 T 71/2004 a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná, zčásti zjevně neopodstatněná.

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2005 (9 To 72/2005) byl v převážné části zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. listopadu 2004 (15 T 71/2004) a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 259 odst. 1 tr. ř.).

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní stížnost nemůže být tedy v té části, ve které Městský soud v Praze vrátil věc nalézacímu soudu k dalšímu řízení, projednána; proto ji v této části posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona o Ústavním soudu).

Ve zbývající části zůstal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3, jak je vpředu označen, nedotčen. V této části byla ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud nemohl nepřihlédnout k tomu, že řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno. Trestní řízení je nutné z pohledu tvrzených porušení ústavně zaručených práv (svobod) posuzovat jako celek. Těžištěm ústavní stížnosti stěžovatele je jeho tvrzení týkající se nestandardního postupu při doručení doplnění odvolání. Ústavní soud se ztotožňuje se stěžovatelem, že doručování tohoto podání státním zástupcem nebylo provedeno standardním postupem. Vzhledem k tomu, že řízení před obecnými soudy nebylo dosud jako celek ukončeno, nelze v této fázi řízení posoudit, zda tento nesprávný postup státního zástupce mohl zasáhnout do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele.

Z takto rozvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2006



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.