III. ÚS 376/05
III.ÚS 376/05 ze dne 8. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Stavební bytové družstvo STAVBAŘ, se sídlem Křesomyslova 3, 140 00 Praha 4, právně zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem AK se sídlem Za Zelenou liškou 967, 140 00 Praha 4, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. 6 Ca 102/2005, spojené s návrhem na zrušení ust. § 55 odst. 4 a níže uvedeného textu ust. § 73 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a 1) Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavební, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1 a 2) Společnosti pro trvale udržitelný život, občanského sdružení, se sídlem Krátká 26, 100 00 Praha 10, jako vedlejších účastníků řízení, t a k t o:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 7. 2005, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. 6 Ca 102/2005, a to pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 odst. 2 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh, aby Ústavní soud zrušil ust. § 55 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), a v ust. § 73 odst. 2 cit. zák. textu "jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem".

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. 6 Ca 102/2005 byl zamítnut návrh stěžovatele, aby soud přiznal odkladný účinek žalobě proti rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavební ze dne 15. 2. 2005 č. j. MHMP 179922/2004/OST/Ca/Pe.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že ve správním řízení podal odvolání proti stavebnímu povolení (spojenému s územním rozhodnutím) ze dne 9. 12. 2004 č. j. ÚMČP4/152686/0SD/WELL/12999, vydanému odborem stavebním a dopravy Úřadu městské části Praha 4, které bylo rozhodnutím žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavební, ze dne 15. 2. 2005 č. j. MHMP 179922/2004/OST/Ca/Pe podle ust. § 60 správního řádu zamítnuto jako opožděné, ačkoli ve skutečnosti bylo podle stěžovatele podáno včas. Žalobou podanou u soudu ve správním soudnictví se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu. Soudní přezkum správního rozhodnutí, jež je pravomocné, uvádí stěžovatel, je však časově náročnou procedurou. V době soudního řízení je možné pravomocné rozhodnutí vykonat, čímž zpravidla dojde ke zmaření smyslu a účelu samotného soudního přezkumu, neboť náprava následně zjištěných pochybení po reálném vykonání žalovaného rozhodnutí již není možná. V konkrétním případě jde o stavební povolení, na jehož základě lze zhotovit stavbu již v předstihu před rozhodnutím správního soudu. Proto podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Soud uvedený návrh stěžovatele zamítl, aniž své rozhodnutí odůvodnil.

II.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu, a proto se Ústavní soud mohl jen přesvědčit, zda v projednávané věci Městský soud v Praze nerozhodl svévolně, nýbrž s ohledem na příslušná ustanovení soudního řádu správního. Ústavní soud má za to, že v projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního, přičemž přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud v předmětné věci neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. § 55 odst. 4 s. ř. s. a v ust. § 73 odst. 2 cit. zák. textu "jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem".

Z ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákonného ustanovení má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části.

Dle ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákonného ustanovení podaný spolu s ústavní stížností (§ 74 zákona o Ústavním soudu) má akcesorickou povahu, a je-li ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, sdílí tento návrh osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 22).

Jestliže tedy o samotné ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud odmítavým výrokem (ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu), musí se tento výrok promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu; je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud dle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh na zrušení shora uvedených ustanovení soudního řádu správního odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2005

Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.