III. ÚS 346/05
III.ÚS 346/05 ze dne 15. 3. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Vladimíra Kůrky a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky 1. jihočeská zemědělská, a.s., IČ 25162012, se sídlem v Třeboni, Sokolská 34/I, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2004 č. j. F5615/2003, F 17491/2003, B 831-245 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2005 č. j. 7 Cmo 435/2004-432, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a 1) Ing. F. Š. a 2) M. Š., jako vedlejších účastníků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou včas a i v ostatním splňující podmínky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo vůči stěžovatelce zastaveno řízení o odvolání podaném proti rozhodnutí téhož soudu, kterým bylo vyhověno návrhu stěžovatelky na povolení zápisu změn v obchodním rejstříku, jakož i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, jímž bylo usnesení rejstříkového soudu o zastavení soudního řízení potvrzeno. Stěžovatelka má za to, že oběma napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Těžiště stížnosti přitom spočívá v právním názoru stěžovatelky, že nebylo důvodu pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, s ohledem na to, že poplatek byl zaplacen sice dodatečně, po uplynutí soudem stanovené lhůty, avšak ještě za trvání poplatkové povinnosti podle zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), před právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku rejstříkovým soudem. Stěžovatelka svůj názor opírá o znění ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, dle nějž poplatková povinnost zaniká až okamžikem, kdy usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci. Stěžovatelka namítá, že poplatkovou povinnost splnila, dokonce opakovaně, přičemž má za to, že splnění poplatkové povinnosti v době jejího zákonného trvání musí mít a má příslušné právní účinky, a tedy měl odvolací soud usnesení rejstříkového soudu i vůči její osobě zrušit dle ust. § 12 zákona o soudních poplatcích. Stěžovatelka dále namítá nesprávnou úvahu rejstříkového soudu, který vzal za prokázané, že nebyl poplatek uhrazen právě jí, aniž by v tomto směru prováděl jakékoliv dokazování. Navrhuje tedy, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny zrušil.

K podané stížnosti se vyjádřili Vrchní soud v Praze prostřednictvím předsedy senátu 7 Cmo, JUDr. Jaroslavy Vlčkové a Krajský soud v Českých Budějovicích, prostřednictvím JUDr. Milana Tripese, samosoudce.

Krajský soud v Českých Budějovicích uvedl, že dne 28. listopadu 2003 rozhodl o provedení zápisu změn v obchodním rejstříku ohledně stěžovatelky. Proti tomuto usnesení podali odvolání celkem tři osoby, Ing. F. Š., M. Š. a stěžovatelka. Soud vyzval odvolatele s ohledem na ust. 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích k zaplacení soudního poplatku, obsahem výzvy bylo i poučení, že nebude-li poplatek uhrazen ve lhůtě výzvou stanovené, soud řízení zastaví. Stěžovatelce byla výzva doručena dne 13. ledna 2004, lhůta pro zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne 16. ledna 2004. Protože stěžovatelka ani ostatní odvolatelé poplatek ve lhůtě neuhradili, soud řízení zastavil usnesením ze dne 9. března 2004. Dne 29. března 2004 bylo rejstříkovému soudu doručeno odvolání proti usnesení o zastavení řízení, v záhlaví byli jako odvolatelé označeni vedlejší účastníci v řízení před Ústavním soudem a stěžovatelka, podepsáno bylo podání pouze vedlejšími účastníky. K podání byly připojeny dva kolky po 1000 Kč (tuto částku logicky považoval rejstříkový soud za platbu soudního poplatku podepsanými podateli). Rejstříkový soud následně vyzval usnesením ze dne 1. dubna 2004 stěžovatelku k doplnění podání došlého 29. března 2004 o chybějící podpisy dvou osob oprávněných jednat jménem stěžovatelky (vedlejší účastníky nebylo možné za takové osoby považovat, neboť Ing. F. Š. zanikl výkon funkce v představenstvu 22. července 2002 a M. Š. nikdy oprávněnou jednat jménem stěžovatelky nebyla). Na tuto výzvu reagovala stěžovatelka podáním doručeným soudu dne 9. července 2004, opatřeným kolky v hodnotě 2000 Kč, k podání byla připojena kopie odvolání ze dne 29. března 2004 doplněná podpisy Ing. J. Z. a J. K., z čehož stěžovatelka dovozovala zhojení vytýkané vady. Rejstříkový soud dospěl k závěru, že sice mohlo dojít ke zhojení vady spočívající v chybějících podpisech osob oprávněných jménem stěžovatelky jednat, avšak soudní poplatek nebyl stěžovatelkou do konce lhůty k podání odvolání uhrazen, proto důvod k postupu dle ust. § 9 odst. 7 zák. o soudních poplatcích neshledal. Jeho rozhodnutí potvrdil i Vrchní soud v Praze. Krajský soud v Českých Budějovicích na popsaných závěrech, jež jsou i závěry jeho stížností napadeného rozhodnutí, nadále trvá a vyjádřil přesvědčení, že stěžovatelka nebyla rozhodnutími soudů obou stupňů na svých ústavních právech nijak zkrácena, pročež navrhl odmítnutí, resp. zamítnutí ústavní stížnosti.

Rovněž Vrchní soud v Praze pokládá výtky stěžovatelky, týkající se zásahu soudů do ústavně chráněných základních práv stěžovatelky, za neopodstatněné. Dle jeho názoru usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, je-li soudní poplatek zaplacen nejpozději do konce odvolací lhůty proti tomuto usnesení, může zrušit postupem dle ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích pouze soud prvního stupně. Nebyl-li však soudní poplatek v uvedené lhůtě zaplacen, nelze již usnesení o zastavení řízení zrušit. Odvolací soud by mohl usnesení zrušit pouze v případě, že by zjistil, že pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky. Tedy v případě, že by zjistil, že soudní poplatek za odvolání byl odvolatelem nebo odvolateli zaplacen dříve než bylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o zastavení řízení z důvodů nezaplacení soudního poplatku, což se v daném případě nestalo a netvrdila to ani stěžovatelka. I odvolací soud má za dostatečně zřejmé, že odvolání podané dne 29. března 2004 bylo podáno vedlejšími účastníky v řízení před Ústavním soudem, byly k němu připojeny dva kolky v hodnotě 1000 Kč a bylo těmito vedlejšími účastníky podepsáno. Následné zpochybňování této skutečnosti stěžovatelkou, jež podání ani nepodepsala, jeví se Vrchnímu soudu v Praze jako účelové. Dle názoru odvolacího soudu z ustanovení poslední věty § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích nelze vyvozovat, že by odvolací soud mohl usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zrušit v případě, že odvolatel soudní poplatek za odvolání zaplatí dodatečně, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud stěžovatelka chtěla zabránit zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, mohla postupovat dle ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích a do konce vymezené lhůty pro odvolání proti tomuto usnesení soudní poplatek uhradit, což však dle odvolacího soudu neudělala.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. B 831, z nějž zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl dne 28. listopadu 2003 (č. j. F 5615/2003, B 831/6-212) k návrhu stěžovatelky o povolení zápisu změny sídla společnosti, členů představenstva, dozorčí rady a způsobu jednání jménem společnosti, v části týkající se návrhu na výmaz členů představenstva Ing. F. Š. a Ing. F. P. řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podala odvolání stěžovatelka a vedlejší účastníci v řízení před Ústavním soudem (č. l. 219 spisu). Dne 18. prosince 2003 byli všichni odvolatelé vyzváni k zaplacení soudního poplatku ve výši 1000 Kč s poučením, dle nějž nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví; stěžovatelce byla výzva doručena 13. ledna 2004 (č. l. 235). Poplatek nebyl zaplacen žádným z odvolatelů, proto Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. března 2004 č. j. F 5615/2003, F 17491/2003, B 831-245 odvolací řízení dle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil. Dne 29. března 2004 obdržel soud podání označené jako odvolání proti usnesení o zastavení řízení ze dne 9. března 2004, k němuž byly připojeny dva kolky v hodnotě 1000 Kč. Podání bylo označeno jmény vedlejších účastníků před ústavním soudem a obchodním jménem stěžovatelky, podepsáno však bylo pouze vedlejšími účastníky (č. l. 246). Usnesením ze dne 1. dubna 2004 č. j. F 5615/2003, F 17491/2003, B 831-256 vyzval rejstříkový soud stěžovatelku, aby do jednoho měsíce od doručení usnesení doplnila podání ze dne 29. března 2004 (tj. podané odvolání proti usnesení o zastavení řízení) o podpisy dvou osob oprávněných za ni jednat. Stěžovatelka zaslala soudu dne 9. července 2004 podání, obsahující tvrzení, že soudní poplatek byl ve lhůtě soudem stanovené zaplacen, jakož i žádost o zaslání výzvy k odstranění vad odvolání proti usnesení rejstříkového soudu, jímž byl povolen zápis změn v obchodním rejstříku ze dne 28. listopadu 2003, na němž byly vylepeny dva kolky v hodnotě 1000,- Kč (č. l. 360), a kopii podání ze dne 29. března 2004, jež bylo opatřeno podpisy členů představenstva Ing. Z. a J. K. (č. l. 363, 364). Kopii podání ze dne 29. března 2003 obdržel rejstříkový soud ještě 12. července 2004, opět opatřenou dvěma kolky v hodnotě 1000 Kč a podpisy Ing. Z. a J. K.; podání označené jako odvolání proti usnesení ze dne 9. 3. 2004 podala stěžovatelka spolu s vedlejšími účastníky ještě jednou, a to dne 24. února 2005, bylo opatřeno třemi kolky v hodnotě 1000 Kč. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2005 č. j. 7 Cmo 435/2004-432 usnesení Krajského soudu ze dne 9. března 2004 č. j. F 5615/2003, F 17491/2003, B 831-245 vůči stěžovatelce potvrdil, neboť shledal, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek ani spolu s podaným odvoláním, ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem, a to i přes poučení o následcích nezaplacení poplatku v soudem stanovené dodatečné lhůtě (§ 9 odst. 1, odst. 7 zákona o soudních poplatcích).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Jeho úkolem není skutkově a právně objasňovat věci, což patří do pravomoci obecných soudů. Nepřísluší mu ani hodnotit provedené důkazy. Je však oprávněn posoudit, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyly takovým postupem porušeny základní ústavní práva a svobody stěžovatele. K porušení těchto práv a následnému zásahu Ústavního soudu by mohlo dojít zejména tehdy, pokud by byl zjištěn extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry (srov. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, nález č. 34). Uvedené principy Ústavní soud respektoval i v projednávané věci.

Především je třeba zdůraznit, že dle ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích je povinností odvolatele zaplatit poplatek z odvolání již při vzniku poplatkové povinnosti, tedy spolu s podáním odvolání. Neučiní-li tak odvolatel, dle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích jej soud vyzve k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Dle odst. 7 téhož ustanovení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůt k odvolání proti tomuto usnesení. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je tedy přímým následkem nesplnění zákonné povinnosti poplatníka - odvolatele. Poplatková povinnost směřuje vůči všem účastníkům řízení, v daném případě všem odvolatelům. Pokud tito nebo jen někteří z nich nesplní svou povinnost, zákon předpokládá, že budou o splnění této povinnosti upomenuti, a teprve poté vůči nim nastupuje přímý následek nesplnění této povinnosti, jímž je rozhodnutí o zastavení řízení. I tento následek lze reparovat postupem dle ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, avšak pouze tehdy, byl-li poplatek uhrazen do konce lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Pozdější zaplacení soudního poplatku přitom na následky, které zákon předpokládá, již nemůže mít vliv, a to i přesto, že dle poslední věty § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zaniká poplatková povinnost až právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, neboť tato věta pouze stanoví okamžik, k němuž poplatková povinnost zaniká, nikoliv lhůtu, v níž lze poplatek bez následku v podobě zastavení řízení uhradit. Takový výklad by byl nepřiměřeně rozšiřujícím a umožňoval by lhůtu, v níž je třeba splnit poplatkovou povinnost, nepřiměřeně a v zásadě nepředvídatelně prodlužovat, čímž by byl dotčen princip právní jistoty ve vztazích, které jsou předmětem vedeného soudního řízení, tedy princip, který se při stanovení a posuzování lhůt v soudním řízení uplatňuje vedle ostatních principů hlavy páté Listiny rovnocenně.

Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal žádné vady v postupu soudů, jejichž rozhodnutí byla ústavní stížností napadena, neboť byl striktně v souladu se zákonem. Nesprávný postup soudů obou stupňů totiž nelze spatřovat v tom, že se řídily ustanoveními zákona o soudních poplatcích, které jsou povahy donucující a nepřipouštějí možnost úvahy o jejich nepoužití nebo modifikaci, a v řízení se zabývaly toliko otázkou včasného a řádného splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek, jakož i následky, které má nesplnění této povinnosti. Ústavní soud neshledal ústavněprávní relevantní příčiny toho, aby se od argumentace obecných soudů v tomto případě odchýlil. Za porušení principů spravedlivého procesu totiž nelze považovat skutečnost, že soud vysloví svůj ústavně konformní právní názor, na základě něhož rozhodne, a toto rozhodnutí řádně odůvodní. Tak tomu bylo i v souzené věci.

Vadu není možné spatřovat ani v posouzení otázky, kdo podal odvolání (a uhradil soudní poplatky), doručené soudu dne 29. března 2004, neboť toto podání sice obsahuje obchodní jméno stěžovatelky, podepsáno je však pouze vedlejšími účastníky. Byť stěžovatelka tuto vadu odstranila k výzvě soudu dodatečně, z její strany k zaplacení soudního poplatku ani do konce lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nedošlo. Pokud chtěla stěžovatelka zabránit zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, mohla postupovat podle výše uvedeného ustanovení. Neučinila tak však a ani to netvrdí, pouze účelově zpochybňuje právní názor obecných soudů stran limitu použití ust. 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích.

Zásad spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jimiž stěžovatelka podkládá ústavní stížnost v této věci, se nemůže dovolávat ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal (srov. Sbírka nálezů a usnesení - svazek 8, Vydání 1., Praha 1998, nález č. 74 ve věci sp. zn. III. ÚS 68/97). Zásada "nechť si každý střeží svá práva", která ovládá z převážné míry současné občanské soudní řízení, vyžaduje od účastníků řízení pečlivou úvahu nad tím, jakým způsobem - ve shodě se zákonem - zamýšlí o ochranu svého práva usilovat, což platí tím spíše, byla-li stěžovatelka zastoupena profesionálním zástupcem.

Jak však vyplývá i z výše uvedeného, úkolem Ústavního soudu není hojit případné následky zanedbání či jiné právní chyby v postupech stěžovatelky; následná zamítavá či odmítavá rozhodnutí orgánů veřejné moci - pokud jsou v souladu se zákonem - nemohou mít povahu zásahu do ústavně zaručených práv.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2006

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.