III. ÚS 344/05
III.ÚS 344/05 ze dne 15. 9. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


III. ÚS 344/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 15. září 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele J. T., zastoupeného Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem 160 00 Praha 6, Nikoly Tesly 12, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2005 č. j. 51 Co 117/2005-61 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2004 č. j. 11 C 426/2003-42, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků, jimiž byl zavázán k vyklizení označeného bytu, a ústavní stížnost odůvodnil tím, že se postupem soudů a jejich závěry cítí dotčen v právu na spravedlivý proces. Vyslovil přesvědčení, že se soudy nevypořádaly s provedenými důkazy, přehlížely rozpory v tvrzení žalobce a důkazů, které sám předložil, v rozhodnutích používaly výkladově nepřijatelné postupy a ve světle elementární logiky neudržitelné argumentace, opírající se o § 685 a násl., jakož i o § 126 odst. 2 občanského zákona. Poukázal na svou současnou situaci a požádal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozsudků. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, jehož se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud II. stupně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, jímž byla stěžovateli uložena povinnost vyklidit označený byt a uhradit žalobci náklady řízení, přezkoumal v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu a opodstatněně jeho rozhodnutí potvrdil, když v písemném odůvodnění rozsudku přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem vyložil, na základě jakých důkazů byla soudem I. stupně spolehlivě prokázána oprávněnost žaloby účastníka, jehož nájemní právo k bytu bylo osvědčeno, a to proti žalovanému - stěžovateli, který takové právo k označenému bytu neprokázal. V postupu soudů obou stupňů při hodnocení důkazů nebyl zjištěn rozpor s ustanovením § 132 občanského soudního řádu, ani pochybení při použití § 126 odst. 2 a § 685 násl. občanského zákona. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut, pro odložení vykonatelnosti napadených rozsudků pak důvod dán nebyl [§ 43 odst. 2 písm. a), § 79 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. září 2005



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.