III. ÚS 3389/09
III.ÚS 3389/09 ze dne 29. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu P. L., zastoupeného JUDr. Ludmilou Lejnarovou, advokátkou se sídlem Růženínská 904, Praha, adresa pro doručování: Na Dlouhé mezi 996/16, Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2009 č. j. 26 Co 376/2008-142, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 12. 2009, se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví usnesení označeného rozsudku Městského soudu v Praze.
Doručené podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť navrhovatel nepřiložil k návrhu kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, případně také kopii rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

K odstranění tohoto nedostatku byl navrhovatel vyzván písemnou výzvou ze dne 8. 1. 2010, doručovanou do datové schránky advokátky navrhovatele ( č. l. 11). V reakci na výše uvedenou výzvu advokátka navrhovatele Ústavnímu soudu sdělila, že sice výzvu dne 8. 1. 2010 do své datové schránky obdržela, ale nepodařilo se jí ji ani po opakovaných pokusech otevřít. Z tohoto důvodu požádala o opětovné zaslání výzvy doporučeně prostřednictvím České pošty a. s. Žádosti advokátky navrhovatele bylo vyhověno, i když po prošetření čitelnosti odeslané datové zprávy DS000197/2010 v informačním systému datových zpráv ISDS nebyla prokázána žádná vada čitelnosti v datové schránce Ústavního soudu (č. l. 20).

Navrhovatel byl ve výzvě upozorněn na možnost odmítnutí jeho návrhu Ústavním soudem v případě, že vady návrhu ve stanovené 10 denní lhůtě, která počne běžet ode dne doručení písemné výzvy, neodstraní. Písemnou výzvu převzala advokátka navrhovatele dne 15. 1. 2010 (doručenka na č. l. 22).

Ve stanovené lhůtě navrhovatel vadu návrhu neodstranil, ale v podání ze dne 15. 1. 2010 Ústavnímu soudu sdělil, že ústavní stížnost podal jen "z procesní opatrnosti", protože proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání. O výsledku dovolacího řízení Ústavní soud hodlá vyrozumět, jakmile mu bude doručeno příslušné rozhodnutí. Do této doby navrhuje, aby Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti přerušil.

Podaný návrh nesplňuje podmínku pro jeho projednání, a to jak pro neodstranění vytčené vady návrhu ve lhůtě navrhovateli k tomu určené [§ 43 odst. písm. a) zákona o Ústavním soudu], tak pro jeho předčasnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud se k souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti ve svých rozhodnutích vyslovil již mnohokrát, a to v souvislosti s principem subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud blíže vyjádřil např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, str. 79. Po formální stránce se tento princip projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po materiální stránce v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Platí však, že stanoví-li právní předpis v určité procesní situaci příslušnost rozhodnout o právech a povinnostech fyzických či právnických osob pro konkrétní orgán veřejné moci, musí Ústavní soud vyčkat rozhodnutí tohoto orgánu.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [typicky se jedná o případ postupu dovolacího soudu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze ústavní stížnost podat proti předchozímu rozhodnutí, jímž bylo rozhodováno o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo tímto mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě 60 dnů od jeho doručení. Jinak řečeno, v případě, že stěžovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, přičemž o přípustnosti dovolání rozhoduje sám dovolací soud, nelze poté podanou ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítnout pro její opožděnost. K souběžnému podání ústavní stížnosti a dovolání již není žádný důvod, neboť i v případě, že by dovolací soud rozhodl, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutí, jež rozhodnutí dovolacího soudu předcházelo, odmítnout jako opožděně podané.

Tyto výše uvedené úvahy jsou v projednávané věci relevantní z toho důvodu, že stěžovatel ve svém "vyjádření k podání ze dne 13. 1. 2010" uvedl, že v předmětné věci bylo podáno dovolání, o němž dosud nebylo Nejvyšším soudem ČR rozhodnuto. Ústavní stížnost podal jen z důvodu "procesní opatrnosti". Stěžovatel tedy tím dal jednoznačně najevo, že pokládá dovolání za poslední procesní prostředek, který může odstranit tvrzenou protiústavnost ve vztahu k rozhodnutím soudů nižších stupňů. Za této situace lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak i proti rozhodnutí odvolacího soudu, začne běžet až dnem doručení rozhodnutí dovolacího soudu. Pro vyhovění návrhu na přerušení řízení o ústavní stížnosti proto není důvod, neboť v případě přerušení řízení až do rozhodnutí dovolacího soudu by Ústavní soud zbytečně prodlužoval své řízení, aniž k takovému procesnímu kroku je reálné opodstatnění. Protože rozhodnutí dovolacího soudu v dané věci nelze předjímat, je ústavní stížnost za popsané procesní situace předčasná.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud zabýval meritem věci, návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) pro neodstranění vad návrhu a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro jeho nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2010

Jan Musil v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.