III. ÚS 3309/12
III.ÚS 3309/12 ze dne 20. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Musorgského 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2012 č. j. 13 Co 186/2011-123, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané odvolacím soudem v občanskoprávním řízení, jehož byla účastníkem.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně rozhodl k odvolání účastníků řízení proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2010 č. j. 47 C 301/2007-70, o vypořádání společného jmění manželů tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně 1. změnil ve výroku I tak, že "z tam uvedených movitých věcí přikázaných ze společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobce se vypouští 7 ks kazet do kamery, stojan na kameru a mobilní telefon. Žalobci se tak přikazují pouze zbylé, v tomto výroku uvedené movité věci, v celkové zůstatkové hodnotě 7 500 Kč"; ve "zbylém rozsahu" výrok I potvrdil, "stejně jako výrok IV. tohoto rozsudku", 2. změnil ve výrocích II a III tak, že se stěžovatelce ukládá povinnost vyplatit žalobci na vypořádání jeho podílu 32 376,50 Kč, a 3.rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a tak je tomu v dané věci.

Ostatně odvolacím soudem byla stěžovatelka řádně poučena, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné je.

Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 236 a násl., a ta přípustné dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Že o situaci podle § 75 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, je přitom více než zřejmé.

Z uvedeného důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2012

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.