III. ÚS 3245/09
III.ÚS 3245/09 ze dne 11. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem v Praze 2, Pod Slovany 12, proti usnesení Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality ze dne 2. 3. 2005, ČTS:PSP 73/OOK-5-229-2004, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 2 ZN 1263/2004, usnesení Policie ČR, SKPV Praha III ze dne 30. 3. 2005, ČTS:OR III 2641/SKPV-OOK7-2004, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 ze dne 20. 7. 2005, č. j. 1 ZN 2098/2003-159, usnesení Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování Opava ze dne 12. 5. 2004, ČTS:OROP-1216/OOK-36-2003, usnesení Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 2. 6. 2004, č.j. 2 ZT 702/2003-131, "rozhodnutí" (přípisu) Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 3 KZT 130/2004, opatření Okresního státního zastupitelství v Opavě ze dne 22. 6. 2007, č. j. 2 ZT 702/2003-235, a jiným zásahům orgánů veřejné moci - postupům Nejvyššího státního zastupitelství České republiky a Ministerstva spravedlnosti České republiky při vyřizování jejích podání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - nálezem zrušil v záhlaví označené akty orgánů činných v trestním řízení a uložil Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky a Ministerstvu spravedlnosti České republiky "zabývat se opětovně" jejími "podáními zaslanými jednotlivým účastníkům v souvislosti s úmrtím jejího syna Mgr. L. K.", resp. "podněty ze dne 5. 2. 2008, 24. 2. 2008, 3. 3. 2008" a o "vyřízení" těchto podnětů ji "řádně ve stanovených termínech vyrozumět".
Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá následující:

1/ Policejní orgán (Policie ČR, Správa hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality) usnesením ze dne 2. 3. 2005, ČTS:PSP 73/OOK-5-229-2004, s poukazem na § 159a odst. 1 tr. řádu odložil trestní oznámení stěžovatelky "na neznámého pachatele, že v přesně nezjištěné době od 23. 3. 2003 do 24. 8. 2003 odcizil nezjištěným způsobem v sídle firmy XIO.CZ, a. s. se sídlem Praha 3, Soběslavská 48, akcie společnosti označené čísly 051 až 100 v celkové nominální hodnotě 500.000,- Kč, neboť nejde o podezření z tr. činu a není namístě věc vyřídit jinak".

2/ Stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí policejního orgánu sub 1/ Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 2 ZN 1263/2004, s poukazem na § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu coby nedůvodnou zamítlo.

3/ Policejní orgán (Policie ČR, SKPV Praha III) usnesením ze dne 30. 3. 2005, ČTS:ORIII 2641/SKPV-OOK7-2004, s poukazem na § 159a odst. 1 tr. řádu odložil trestní oznámení stěžovatelky pro podezření z trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1,2 tr. zákona, trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 tr. zákona, trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 a 2 tr. zákona a trestného činu pomluvy podle § 206 odst. 1 tr. zákona, kterých se měla dopustit podezřelá V. M., neboť "ve věci nejde o podezření z trestného činu". Podle stěžovatelky se uvedených trestných činů měla podezřelá dopustit "neoprávněnými vniknutími" do bytu Mgr. L. K. a odcizením specifikovaných předmětů, ponecháním si peněžních prostředků "vybraných z bankomatu" pomocí platební karty na jméno Mgr. L. K., resp. podáním návrhu u Obvodního soudu pro Prahu 8 na "znalecké zkoumání" způsobilosti stěžovatelky k právním úkonům.

4/ Stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí policejního orgánu sub 3/ Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 usnesením ze dne 20. 7. 2005, č. j. 1 ZN 2098/2003-159, s poukazem na § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu coby nedůvodnou zamítlo.

5/ Policejní orgán (Policie ČR, Okresní ředitelství, Služba kriminální policie a vyšetřování Opava) usnesením ze dne 12. 5. 2004, ČTS:OROP-1216/OOK-36-2003, s poukazem na § 159a odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. e) tr. řádu odložil věc týkající se podezření ze spáchání tr. činu ublížení na zdraví dle § 223 tr. zákona, kterého se měl Mgr. L. K. dopustit tím, že zavinil specifikovanou dopravní nehodu, při které jeho spolujezdkyně (A. M.) utrpěla blíže popsaná zranění; konstatoval, že trestní stíhání je nepřípustné, neboť podezřelý "při uvedené dopravní nehodě na následky zranění zemřel".

6/ Stížnost stěžovatelky proti rozhodnutí policejního orgánu sub 5/ Okresní státní zastupitelství v Opavě usnesením ze dne 2. 6. 2004, č.j. 2 ZT 702/2003-131, s poukazem na § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu coby podanou osobou neoprávněnou zamítlo.

7/ Krajské státní zastupitelství v Ostravě přípisem ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 3 KZT 130/2004, s poukazem na § 1 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství vyrozumělo stěžovatelku, že její "opakované, shodné" podání ze dne 19. 6. 2007 odkládá, přičemž o tomto postupu v případě "dalších obsahově shodných podnětů" ji nebude vyrozumívat.

8/ Okresní státní zastupitelství v Opavě opatřením ze dne 22. 6. 2007, č. j. 2 ZT 702/2003-235, s poukazem na § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu zrušilo opatření policejního orgánu o přibrání znalce z odvětví silniční dopravy (§ 105 odst. 1 tr. řádu) coby neodůvodněné.

9/ Nejvyšší státní zastupitelství České republiky odložilo "bez opatření" a "bez vyrozumění" stěžovatelky její podání ze dne 1. 9. 2008 obsahující stížnost na státního zástupce uvedeného státního zastupitelství JUDr. Z. D. coby obsahově shodné s předchozími podáními, na jejichž základě byla opakovaně provedena kontrola skončených věcí podle § 12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Předmětný postup uvedený státní orgán s poukazem na § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, stěžovatelce avizoval přípisem ze dne 14. 8. 2008.

10/ Ministerstvo spravedlnosti České republiky přípisem ze dne 24. 6. 2009, č. j. 13/2009-OJ-SZ/19, stěžovatelku vyrozumělo, že na základě jejích podání ze dne 21. 4. 2009, 22. 5. 2009, 25. 5. 2009 a 4. 6. 2009 "nebude přijímat žádná opatření" a tato podání "odkládá jako nedůvodná". Předmětnými podáními stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s postupem a rozhodováním orgánů činných v trestním řízení ve věcech týkajících se dopravní nehody Mgr. L. K., neoprávněného vniknutí do jeho bytu, odcizení jeho věcí a akcií společnosti XIO.CZ, a.s. a ve věcech, v nichž byly úkony trestního řízení zahájeny na základě jejích oznámení, a dále vyslovila stížnosti na průtahy v řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 6/2006 a 78 Cm 153/2008, a u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 D 1112/2003 a na nečinnost Nejvyšší státní zástupkyně, která jí neodpověděla na podání ze dne 1. 9. 2008.

Podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu platí, že neposkytuje-li stěžovateli zákon procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Z odůvodnění ústavní stížnosti se podává, že tímto návrhem oponovaný přípis Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 24. 6. 2009 stěžovatelka "osobně téhož dne převzala".

Z textu podání ze dne 21. 4. 2009 včetně seznamu připojených dokumentů (příloha ústavní stížnosti C, "NMS1.8") a odůvodnění přípisu uvedeného ministerstva je patrné, že zde stěžovatelka brojila proti těm rozhodnutím a postupům orgánů činných v trestním řízení, ke kterým posléze soustředila pozornost ústavní stížností.

Je tedy zjevné, že byla-li ústavní stížnost podána dne 14. 12. 2009, stalo se tak až po uplynutí této lhůty, přičemž její zmeškání podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout. Stěžovatelka "se dozvěděla o zásahu orgánu veřejné moci" Ministerstvem spravedlnosti již z jeho sdělení ze dne 24. 6. 2009 a o předchozích (ústavní stížností oponovaných) aktech veřejné moci dříve, než podala podněty, na které uvedený ústřední orgán státní správy reagoval.

V důsledku řečeného nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť je návrhem podaným po lhůtě stanovené tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2010

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.