III. ÚS 3205/09
III.ÚS 3205/09 ze dne 11. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 11. února 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., zastoupeného Mgr. Michalem Pokorným, advokátem v Praze 2, Kateřinská 522/21, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2009 č. j. 4 To 679/2009-364, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 11. 12. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2009 č. j. 4 To 679/2009-364. Dle stěžovatele bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z předložené kopie napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích č. j. 3 T 54/2005-355 pravomocně odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví. Podáním ze dne 15. 5. 2009 se stěžovatel domáhal obnovy řízení; věc byla přidělena soudkyni JUDr. Kolářové. Stěžovatel proti soudkyni uplatnil námitku podjatosti z důvodu, že tato soudkyně rozhodovala v jiné jeho trestní věci a také z důvodu, že ve věci sp. zn. 3 T 54/2005 pořídila dne 27. 10. 2005 úřední záznam, v souvislosti s nímž bylo později zahájeno trestní stíhání stěžovatele a stěžovatel byl (pod sp. zn. 4 T 72/2006) uznán vinným trestným činem podplácení. Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 7. 2009 č. j. 3 T 54/2005-355 bylo rozhodnuto, že soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci obnovy řízení. Stěžovatel podal stížnost, jež byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2009 č. j. 4 To 679/2009-364 zamítnuta. Soudy dospěly k závěru, že nebyly splněny podmínky dle § 30 trestního řádu pro vyloučení soudkyně z věci, neboť uvedená soudkyně nerozhodovala žádnou jinou trestní věc stěžovatele kromě věci sp. zn. 3 T 54/2005, nemá žádný vztah k věci nebo ke stěžovateli či dalším osobám ve věci, sepsání úředního záznamu nenaznačuje žádný nepřátelský vztah soudkyně vůči stěžovateli, soudkyně plnila jen svou povinnost a zaznamenala podstatné okolnosti, o nichž byla seznámena pracovnicí soudu, nešlo o subjektivní údaje, které by byly nepravdivé.

V ústavní stížnosti stěžovatel znovu uvedl, že považuje úřední záznam soudkyně ze dne 27. 10. 2005 za důvod její podjatosti, neboť byl v jeho důsledku obžalován a odsouzen. Stěžovatel uvedl, že se nejednalo o výkon soudní působnosti v rámci vyřizování věci (úkonů trestního řízení), ale šlo o úkon dle § 8 odst. 1 věta druhá trestního řádu (povinné oznámení orgánem skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu), čímž se soudkyně dostala do takového vztahu ke stěžovateli, že "lze mít pochybnosti, že pro poměr k němu nemůže nestranně rozhodovat".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že není další instancí obecného soudnictví, ale orgánem ochrany ústavnosti, který může zasáhnout do činnosti obecných soudů pouze pokud dojde k závěru, že došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. V dané věci však vybočení z ústavních kautel nic nenasvědčuje.

Stěžovatel namítl podjatost soudkyně z důvodu výše zmíněného úředního záznamu. Ústavní soud si vyžádal od krajského soudu kopii příslušného úředního záznamu ze dne 27. 10. 2005. Z kopie tohoto záznamu i z napadeného rozhodnutí krajského soudu je zřejmé, že krajský soud se stížností stěžovatele proti rozhodnutí o nevyloučení soudkyně řádně zabýval a své závěry jasně a srozumitelně odůvodnil, tyto odpovídají jak zákonné úpravě (smyslu institutu vyloučení soudce pro podjatost a jeho obvyklému a ústavně konformnímu výkladu), tak znění/obsahu úředního záznamu. Krajský soud dospěl k závěru, že soudkyně nemá žádný negativní poměr ke stěžovateli; v tomto závěru neshledává Ústavní soud žádnou protiústavnost. Ze záznamu je zřejmé, že soudkyně toliko věcně (bez subjektivního zabarvení či nějakých vlastních závěrů nebo hodnocení) sepsala to, co jí bylo sděleno jinou pracovnicí soudu. Soudkyně pouze plnila svou úřední povinnost dle § 8 odst. 1 trestního řádu. Je třeba uvést, že stěžovatel namítá podjatost této soudkyně ve věci obnovy řízení sp. zn. 3 T 54/2005, ve které nemá soudkyně postavení osoby svědka ani osoby poškozené, není také ke stěžovateli v poměru příbuzenském či obdobném (to stěžovatel ostatně ani netvrdí), a nevyplývá zde (ani z úředního záznamu) rovněž to, že by soudkyně měla ke stěžovateli vztah přátelský či nepřátelský. Úřední záznam byl předmětem následného posouzení věci sp. zn. 4 T 72/2006, tedy věci jiné, kterou soudkyně neprojednávala ani nerozhodovala. Stěžovatelovo tvrzení ani dle názoru Ústavního soudu nevypovídá o naplnění podmínek pro užití institutu podjatosti soudce, kdy by bylo ze všech rozhodujících okolností věci jasně patrné, že zde nějaký vztah ve smyslu § 30 trestního řádu skutečně existuje a jde o vztah takového charakteru, který subjektivně i objektivně brání soudkyni přistupovat k věci obnovy řízení sp. zn. 3 T 54/2005 nezaujatě a rozhodovat nestranně a spravedlivě, čímž vyvolává oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně.

Jelikož se krajský soud námitkami stěžovatele dostatečně zabýval a v jeho závěrech nelze shledat protiústavní vybočení, postupoval Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2010

Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.