III. ÚS 3191/09
III.ÚS 3191/09 ze dne 25. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. K. H., zastoupeného JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou ve Strakonicích, Velké náměstí 45, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 9. 2009 č. j. 28 Cdo 3059/2009-91, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatním splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu a navrhl, aby jej Ústavní soud zrušil. Je přesvědčen, že v občanskoprávní věci, v níž byl účastníkem, dovolací soud porušil jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny").
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 12. 9. 2008 č. j. 5 C 116/2008-41 zamítl žalobu Pozemkového fondu České republiky o nahrazení projevu vůle stěžovatele jakožto žalovaného při uzavření kupní smlouvy. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2009 č. j. 23 Co 43/2009-70 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že stěžovateli jako prodávajícímu uložil povinnost uzavřít se žalobcem coby kupujícím kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že je jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem občanského soudního řádu).

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že k účinnému přijetí nabídky vyplacením ceny věci oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě nedošlo, neboť žalobce neuhradil celou kupní cenu, ale pouze její část, kterou si "s pomocí zápočtu" stanovil "o své vůli"; předmětná konstrukce zápočtu byla právně nepřípustně uplatněna "až ve znění kupní smlouvy představující součást rozsudku". Žalobce se podle názoru stěžovatele dopustil též "jisté libovůle a netransparentnosti" (srov. čl. 2 odst. 2 Listiny) tím, že uplatnil předkupní právo, aniž by nastal některý z "výjimečných případů" předvídaných jeho vlastním metodickým pokynem. Dovolacímu soudu stěžovatel vytýká rovněž nepřiměřeně "stručné" odůvodnění zahrnující poukaz na jím vydaný rozsudek ze dne 18. 9. 2009 sp. zn. 28 Cdo 2728/2009, který zpětně odkazuje na ústavní stížností napadený rozsudek.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Téměř identickými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele, směřujícími proti "zamítavým" rozsudkům Nejvyššího soudu vydaným v skutkově i právně obdobných věcech, se již třetí senát Ústavního soudu zabýval ve svých usneseních ze dne 7. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3189/09 a ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3192/09 a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněné návrhy, zčásti pak že jde o návrhy nepřípustné, a z těchto důvodů tyto ústavní stížnosti odmítl. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzovaném případě nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo přijetí závěrů odchylných od těch, k nimž dospěl třetí senát Ústavního soudu ve výše uvedených věcech, případně co by vyvolalo potřebu v nějakém ohledu podrobnou argumentaci, jež je obsažena v odůvodnění citovaných usnesení, doplňovat, nezbývá než stěžovatele na tato usnesení zcela odkázat (viz také usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2010 sp. zn. II. ÚS 3190/09).

S ohledem na důvody tam uvedené pak Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

Vladimír Kůrka předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.