III. ÚS 3175/09
III.ÚS 3175/09 ze dne 18. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Afs 78/2009-25, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním ze dne 9. 12. 2009, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí jeho žaloby proti potvrzení o stavu osobního (daňového) účtu.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 1478/09, sp. zn. IV. ÚS 1796/09, sp. zn. I. ÚS 1966/09, sp. zn. III. ÚS 2141/09, sp. zn. IV. ÚS 2566/09, sp. zn. III. ÚS 2615/09, sp. zn. II. ÚS 2742/09 a další). Ostatně stěžovatel je sám advokátem a v minulosti - z pozice stěžovatele - podal Ústavnímu soudu řadu návrhů, při kterých advokátem zastoupen byl.

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Námitka podjatosti soudce JUDr. P. Rychetského byla formulována jen in eventum, "pro případ, že by mu příslušelo v souvislosti řízení o této stížnosti provedení jakéhokoliv úkonu", a jelikož ten nenastal, Ústavní soud se jí nezabýval.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2918/09, sp. zn. II. ÚS 2917/09, sp. zn. II. ÚS 3085/09, sp. zn. I. ÚS 3242/09) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl (shodně jako například v usnesení sp. zn. I. ÚS 2387/08, sp. zn. IV. ÚS 2386/08, sp. zn. II. ÚS 713/08, sp. zn. II. ÚS 1638/07, sp. zn. III. ÚS 847/07, III. ÚS 2098/09 a další).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2010

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.