III. ÚS 314/05
III.ÚS 314/05 ze dne 20. 7. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 20. července 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci ve věci navrhovatele P. R., zastoupeného Mgr. Alenou Tichou, advokátkou se sídlem 28. října 14, 466 01 Jablonec nad Nisou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2005 č. j. 6 Tdo 216/2005-74, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. července 2004 č. j. 55 To 176/2003-43 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. listopadu 2002 č. j. 4 T 550/2002-23, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 8 odst. 2, čl. 38 odst. 2, čl. 39, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, 2, čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Listina") a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Dle blíže rozvedeného odůvodnění návrhu k porušení označených ústavních kautel, jakož i záruk zakotvených v čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy ČR mělo dojít tím, že v jeho trestní věci, ač bylo učiněno obsáhlé dokazování, obecné soudy (I. a II. stupně) provedené důkazy nesprávně hodnotily, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Navrhovatel zdůrazňuje, že veškeré stíhané jednání je důsledkem cílené policejní provokace, která směřovala k tomu donutit jej, stručně shrnuto, k realizaci obchodu s drogami. Proto se domáhal, aby Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, tyto následně nálezem zrušil a přiznal mu vůči účastníkům (obecným soudům) náklady řízení před Ústavním soudem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li podaný návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání navrhovatele, směřující do usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. července 2004 č. j. 55 To 176/2003-43, poté, co dospěl k závěru, že nebylo podáno z důvodu stanoveného zákonem. Navrhovatelem uplatněné dovolací námitky směřovaly do oblasti skutkových zjištění, přičemž je podřazoval pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V této souvislosti postačí konstatovat, že Nejvyšším soudem prezentovaný náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v citovaném ustanovení odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, jenž byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 282/03, Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 31, č. 23). V daném ohledu postačí na odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně další judikatury Ústavního soudu tam uvedené, pro stručnost odkázat. Na poukaz stěžovatele stran dovolacího důvodu formulovaného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu reagoval co do jeho nepřiléhavosti Nejvyšší soud rovněž ústavně konformním způsobem, pročež návrh brojící proti usnesení Nejvyššího soudu byl za tohoto stavu věci posouzen Ústavním soudem jako zjevně neopodstatněný.

Pokud navrhovatel napadl rovněž usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. července 2004 č. j. 55 To 176/2003-43 a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. listopadu 2002 č. j. 4 T 550/2002-23, v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené, neboť navrhovatelem podané dovolání nebylo s ohledem na shora uvedené posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně jeho práva poskytoval [§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Na základě vyložených důvodů bylo posléze mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí se stal takto bezpředmětným.

Náhradu nákladů řízení Ústavní soud potom stěžovateli ve smyslu jeho návrhu nepřiznal, protože k tomu s ohledem na výsledek řízení nebyly dány podmínky předvídané v § 62 odst. 4 cit. zákona, když opačný postup je i v rozporu s ustanovením § 83 odst. 1 téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 20. července 2005

Jan Musil předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.