III. ÚS 303/05
III.ÚS 303/05 ze dne 22. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem v Hradci Králové 3, Komenského 241, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. III.ÚS 173/05, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004, sp. zn. 1 Nc 2448/2004, spolu s návrhem na vyslovení podjatosti soudců, kteří rozhodli věc vedenou pod sp. zn. III. ÚS 173/05, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud přehodnotil své usnesení ze dne 27. dubna 2005 (III. ÚS 173/05) tak, aby tato nová ústavní stížnost, doplněná o další argumentaci, byla - stručně shrnuto - věcně projednána. Stěžovatel uvádí, že ani z ust. § 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu, nelze dovodit nemožnost podání ústavní stížnosti proti usnesení Ústavního soudu. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2005 (III. ÚS 173/05) a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004 (1 Nc 2448/2004-102).

Ústavní stížností napadeným usnesením Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2005 (III. ÚS 173/05) byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004 (1 Nc 2448/2004-102).

Za tohoto stavu věci, jak byl stručně shrnut, je zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná.

Důvodem je skutečnost, že zákon o Ústavním soudu neposkytuje tomuto soudu prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná.

V čl. 87 Ústavy ČR jsou vymezeny jednotlivé typy řízení před Ústavním soudem; úpravu jejich procesních pravidel pak obsahuje citovaný zákon o Ústavním soudu, kterým je soudce Ústavního soudu při svém rozhodování vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR). Tento zákon neobsahuje právní úpravu řízení, v jehož rámci by bylo možné podrobit přezkumu rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Jinými slovy řečeno, znění uvedeného zákona jednoznačně neumožňuje jakýkoliv postup, který by de facto obešel výše zmíněnou konečnost rozhodnutí, a to dokonce ani v situaci, kdy jiný soudce (senát) závěr vyslovený v napadeném rozhodnutí nesdílí. Neobsahuje ani institut obnovy řízení (výjimkou je řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky a řízení, kdy rozhodoval Ústavní soud v trestní věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda) či institut jí analogický. Ostatně k této problematice se Ústavní soud již vyjádřil ve svých předchozích rozhodnutích, která se týkají problematiky obnovy řízení před Ústavním soudem, a jež byla publikována, a proto postačí na závěry v nich uvedené zcela odkázat (k tomu srov. např. usnesení ve věci II. ÚS 75/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 10, usn. č. 19, Praha, 1998, usnesení ve věci II. ÚS 458/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 12, usn. č. 75, Praha, 1999, obdobně též usnesení ve věci I. ÚS 288/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 21, usn. č. 4, Praha, 2002, a jiná).

Z takto rozvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost soudcem zpravodajem odmítl z důvodu její nepřípustnosti [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Návrh stěžovatele, aby tuto věc nerozhodovali soudci, kteří rozhodli věc vedenou pod sp. zn. III.ÚS 173/05, nebyl shledán důvodným, neboť výsledek rozhodnutí o této ústavní stížnosti vyplývá přímo ze zákona, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu a není zde tedy dán žádný prostor pro uvážení soudce (soudců), jež by mohlo vést ke zvrácení předchozího rozhodnutí Ústavního soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2005

Jiří Mucha soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.