III. ÚS 3001/08
III.ÚS 3001/08 ze dne 25. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 25. března 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: New Republik Publicity, spol. s r. o., se sídlem Strašnická 3164/1a, 102 00 Praha 10, právně zastoupené JUDr. Rudolfem Kožušníkem, advokátem AK se sídlem Uruguayská 17, 120 00 Praha 2, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 19. dubna 2005 č. j. PVZ 1992-25942, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2007 č. j. 6 Ca 173/2005-129 a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. září 2008 č. j. 2 As 33/2008-215, za účasti 1) Nejvyššího správního soudu, 2) Městského soudu v Praze a 3) Úřadu průmyslového vlastnictví, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. prosince 2008 a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 9. prosince 2008, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 19. dubna 2005 č. j. PVZ 1992-25942, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2007 č. j. 6 Ca 173/2005-129, jakož i rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. září 2008 č. j. 2 As 33/2008-215, a to pro porušení článku 11 odst. 1, článku 26 odst. 1 a článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 19. dubna 2005 č. j. PVZ 1992-25942 předseda Úřadu průmyslového vlastnictví vyhověl rozkladu podanému osobou zúčastněnou na řízení a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 25. září 2003 č. j. 1963/2003 o zamítnutí návrhu na částečný výmaz průmyslového vzoru č. 24340 o názvu "Víceúčelový reklamní poutač" změnil tak, že průmyslové vzory č. 1 a 3 ze skupiny průmyslových vzorů hromadně zapsaných do rejstříku pod č. 24340 se vymazávají, přičemž výmaz působí s účinky ex tunc.

Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví napadla stěžovatelka správní žalobou. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2007 č. j. 6 Ca 173/2005-129 byla žaloba stěžovatelky směřující proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví zamítnuta. Městský soud v Praze neshledal v postupu předsedy žalovaného žádné nedostatky a ani jeho správní uvážení podle názoru soudu nevybočilo z mezí, které je soud oprávněn přezkoumávat.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. září 2008 č. j. 2 As 33/2008-215 zamítl.

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť v odvolacím řízení před správním orgánem, vedeném u předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, došlo k procesním pochybením. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví považuje stěžovatelka za překvapivé, porušující princip právní jistoty a legitimního očekávání. Stěžovatelka namítá, že správní orgán nezohlednil svá předchozí rozhodnutí učiněná v obdobných kauzách, přičemž odklon od své předchozí rozhodovací činnosti nijak neodůvodnil. Stěžovatelka je toho názoru, že má právo očekávat v rámci odvolacího řízení obdobný postup jako ve skutkově obdobných kauzách. Rozhodnutí v její právní věci však podle stěžovatelky odporuje dosud judikovaným rozhodnutím. Tuto skutečnost přehlédly i soudy rozhodující ve správním soudnictví ve stěžovatelčině právní věci. Stěžovatelka dále namítá porušení zásady koncentrace řízení, přičemž správní soudy k této námitce nepřihlédly. Konečně stěžovatelka namítá zásah do jejího vlastnického práva, neboť poté, co došlo k výmazu průmyslového vzoru, ztratila stěžovatelka možnost s touto majetkovou hodnotou disponovat, čímž jí bylo znemožněno vykonávat její podnikatelskou činnost a tím došlo k zásahu do jejích majetkových práv.
III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Ústavní soud ověřil, že námitkami stěžovatelky obsaženými v ústavní stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval a neshledal je důvodnými. U některých námitek Nejvyšší správní soud konstatoval jejich nepřípustnost. K námitce stěžovatelky Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zdůvodnil, proč rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví nepovažuje za překvapivé. K námitce porušení zásady koncentrace řízení Nejvyšší správní soud poukázal na to, že žalobní bod tohoto znění v žalobě není obsažen. Pokud stěžovatelka určitou námitku neučinila součástí žaloby, nelze městskému soudu vytýkat, že se jí nezabýval, protože taková kasační námitka je v souladu s ust. § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, nepřípustná.

Závěrům Nejvyššího správního soudu nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2010

Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.