III. ÚS 2938/09
III.ÚS 2938/09 ze dne 11. 2. 2010

N 23/56 SbNU 263
K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.12.2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila - ze dne 11. února 2010 sp. zn. III. ÚS 2938/09 ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2009 č. j. 22 Co 180/2009-25, kterým byla stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) uložena povinnost zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce.
Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2009 č. j. 22 Co 180/2009-25 se zrušuje.

II. Náhrada nákladů řízení se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění

I.

1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení jejího "základního práva na právní jistotu" Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a aby současně "zvážil přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem".

2. Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 12. 2008 č. j. 12 Nc 9256/2007-11 mimo jiné ve výroku II, jímž byla stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) uložena, s poukazem na ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., povinnost zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové "náklady exekuce ve výši 4 165 Kč" coby hotových výdajů, paušálně stanovených podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje protiústavnost napadeného rozhodnutí, již spatřuje v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity; je přesvědčena, že její věc je připodobitelná těm, v nichž Ústavní soud vyslovil právní závěr, že absentují-li v zákoně č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle § 89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, a v důsledku toho jí povinnost k náhradě hotových výdajů ve prospěch soudní exekutorky ukládána být neměla.

II.

4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
III.

5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

6. Za splnění podmínek zakotvených v ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) Ústavní soud upustil od ústního jednání.

IV.

7. Ústavní soud předesílá, že totožnou právní otázku, kterou stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval již např. v nálezech ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375), ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 969/09 (N 132/53 SbNU 665), ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181), jakož i ze dne 22. 10. 2009 sp. zn. III. ÚS 704/09 (N 224/55 SbNU 99) a dalších (dostupných na http://nalus.usoud.cz), a to ve vztahu k rozhodnutí téhož odvolacího soudu. Právní základna tam vyjádřených názorů byla přitom Ústavním soudem ustavena v nálezu dřívějším ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 455/08 (N 51/52 SbNU 511), v němž vyvstala potřeba hodnocení aplikace ustanovení § 89 exekučního řádu se zřetelem k jeho novele, provedené zákonem č. 347/2007 Sb., rovněž.

8. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 (a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení § 89 exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".

9. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce.

10. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu odkázat, neboť - nadto - jsou účastníkům známa, jelikož jim byla adresována; v jejich světle, a z dalších tam obsažených důvodů, napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.

11. Není od věci připomenout i tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení § 89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".

V.

12. Řečené vede k závěru, shodnému s tím, jenž byl vysloven k předchozích řízeních, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, skutečně porušil. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona napadené usnesení zrušil.

13. Návrhu, aby stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti (jejž Ústavní soud pojímá jako návrh ve smyslu ustanovením § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud nevyhověl, neboť podmínky zakotvené v tomto ustanovení splněnými neshledal, jelikož stěžovatelka svůj návrh nikterak neodůvodnila (avizované odůvodnění k ústavní stížnosti připojeno nebylo).



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.