III. ÚS 2928/13
III.ÚS 2928/13 ze dne 4. 12. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti LEGIOS a.s., se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, zastoupené Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 27, proti příkazům k odnětí věci Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2013, č. j. OKFK-257/TČ-2009-252201, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla - z důvodu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě - aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené příkazy k odnětí věci.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti - jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod - je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243, Ústavní soud v obecné rovině konstatoval, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Zdůraznil, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze při vlastním rozhodování o meritu věci v těchto souvislostech i soudnímu přezkumu co do jeho zákonnosti (ústavnosti).

Z ústavního vymezení postavení Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy je na místě dovodit, že ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v neukončeném trestním řízení bude přicházet v úvahu pouze výjimečně. Trestní řízení představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by již nebylo možno odčinit jinak (shodně např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2681/07 ze dne 1. 11. 2007, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz).

V návaznosti na uvedené nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky, že "žádný opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí zákon nepřipouští". Procesním prostředkem, který stěžovatelce k ochraně jejího práva v daném případě zákon poskytuje, je totiž dozorové oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení zakotvené v § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu, jemuž primárně přísluší zabývat se jejími námitkami usnesení (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 36/13 ze dne 11. 1. 2013). Důvodem, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je tedy okolnost, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci.

Výše zaznamenaný princip subsidiarity přezkumu se tedy prosazuje i zde a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že tato ústavní stížnost je návrhem předčasným, který je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný. Jelikož v daném případě nelze postupovat ani podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, musí být ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

K obdobným závěrům přitom dospěl Ústavní soud ve věcech ústavní stížností směřujících proti týmž příkazům policejního orgánu již dříve a předmětné návrhy usneseními sp. zn. II. ÚS 2912/13 ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2931/13 ze dne 1. 10. 2013 a sp. zn. II. ÚS 2934/13 ze dne 22. 10. 2013 odmítl.

Ve skutečnosti, že příkazy k odnětí věci nebyly adresovány stěžovatelce (nýbrž Mgr. Miroslavu Krutinovi a Petru Boháčovi), pak spočívá další důvod, pro který lze ústavní stížnost odmítnout - nyní podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť je návrhem podaným někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2013

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.