III. ÚS 292/05
III.ÚS 292/05 ze dne 29. 9. 2005

U 23/38 SbNU 587
Ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí soudu o ustanovení znalce a přiznání odměny a náhrady hotových výdajů znalci

Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Usnesení

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 29. září 2005 sp. zn. III. ÚS 292/05 ve věci ústavní stížnosti města R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2004 č. j. 30 Co 526/2004-346, kterým byl ustanoven znalec, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2005 č. j. 30 Co 526/2004-379, kterým byla tomuto znalci přiznána odměna a náhrada hotových výdajů.
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 6. 2005, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2004 č. j. 30 Co 526/2004-346, jakož i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2005 č. j. 30 Co 526/2004-379, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2004 č. j. 30 Co 526/2004-346 ustanovil soud znalce z oboru zdravotnictví - hygiena - hluková situace v životním a pracovním prostředí Ing. O. K., CSc., k podání doplňku jeho znaleckého posudku č. 04/2003 ze dne 22. 12. 2003 a uložil znalci, aby vypracoval doplněk znaleckého posudku písemně. Usnesením ze dne 16. 5. 2005 č. j. 30 Co 526/2004-379 pak Krajský soud v Praze přiznal tomuto znalci za doplnění znaleckého posudku č. 04/2003 odměnu ve výši 16 650 Kč, a to za 55,5 hodin práce po 300 Kč, a dále náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč, celkem tedy částku 17 550 Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se znalcem deklarovaným hodinovým rozsahem jednotlivých prací, který Krajský soud v Praze zcela akceptoval a dle tohoto rozsahu pak vydal usnesení o odměně znalci. Stěžovatel Krajskému soudu v Praze vytýká, že přiznal znalci odměnu za vypracování doplňujícího znaleckého posudku, která je vyšší než cena znaleckého posudku původního, přestože doplňující znalecký posudek doplnil původní znalecký posudek pouze některými údaji týkajícími se charakteru hluku a hladiny vnitřního hluku, tj. ze čtyř okruhů otázek řešil znalec pouze dva, a to ještě jen částečně. Stěžovatel je přesvědčen, že i samotným zadáním tohoto doplňujícího znaleckého posudku mohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, neboť ze zadání, které je uvedeno v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2004 č. j. 30 Co 526/2004-346, vyplývá, že znalec původní znalecký posudek neprovedl v souladu se zadáním soudu prvního stupně a Krajský soud v Praze znalci tuto skutečnost vytýká a ukládá mu postupovat tak, jak po něm požadoval soud prvního stupně. Stěžovatel je toho názoru, že Krajský soud v Praze překročil rámec daný mu ustanovením § 213 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a odňal tak stěžovateli nejen právo podat odvolání proti odměně znalce, ale rovněž mohl porušit princip dvojinstančnosti řízení.
II.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

K námitce stěžovatele, že Krajský soud v Praze překročil rámec daný mu ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř., Ústavní soud poukazuje na znění ustanovení § 213 o. s. ř., podle kterého odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného. Smysl dokazování v odvolacím řízení je dán charakterem přezkumného řízení; odvolacímu soudu jeho právo provádět dokazování slouží k tomu, aby mohl prověřit správnost skutkových zjištění a skutkového závěru soudu prvního stupně. Odvolací soud svou činností navazuje na řízení před soudem prvního stupně; není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a může sám zjistit skutkový podklad svého rozhodnutí, a to i odchylně od stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně. Odchylné skutkové zjištění odvolacího soudu může být nejen výsledkem provedení takových důkazů, které neprovedl soud prvního stupně, ale i výsledkem opakování důkazů již provedených.

Ústavní soud dále připomíná - jak ostatně ve své judikatuře již mnohokrát konstatoval - že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (viz např. nález Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 62/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, nález č. 78, str. 243).

Usnesení, kterými Krajský soud v Praze podle ustanovení § 127 o. s. ř. ustanovil znalce a podle ustanovení § 139 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o znalečném, jsou rozhodnutími nemeritorní povahy. Samotným vydáním těchto usnesení stěžovatel nemohl být a ani nebyl na svých ústavně zaručených právech dotčen. Mohlo by se tak stát až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud zpravidla v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími krajského soudu k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo, protože tato rozhodnutí ani nebyla způsobilá nezvratitelnou újmu na právech stěžovatele přivodit.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.