III. ÚS 290/05
III.ÚS 290/05 ze dne 29. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 29. června 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci navrhovatele M. L., zastoupeného JUDr. Tatianou Babovákovou, advokátkou se sídlem B. Vrbenského 1081, 434 01 Most, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 sp. zn. 14 To 333/2005, usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2005 sp. zn. 3 Nt 261/2005, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2005 sp. zn. 14 To 251/2005 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2005 sp. zn. KZv 148/2004, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V trestní věci stěžovatele, stíhaného pro skutek, v němž je spatřováno naplnění skutkové podstaty zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. zák., byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2005 sp. zn. 14 To 333/2005 zamítnuta jako nedůvodná stížnost do usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2005 sp. zn. 3 Nt 261/2005, jímž došlo k zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby (§ 72 odst. 3 tr. řádu). Následně vydaným usnesením ze dne 31. března 2005 sp. zn. 14 To 251/2005 Krajský soud v Praze potom (mimo jiné) zamítl jako nedůvodnou stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2005 sp. zn. KZv 148/2004, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel (vedle dalších spoluobviněných) ponechává z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu ve vazbě (§ 71 odst. 3 tr. řádu).

Citovaná rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž, poté co zrekapituloval dosavadní průběh řízení v jeho vazební věci, namítal, že nejsou dostatečně přezkoumatelným způsobem odůvodněna, neboť jsou v nich uváděna toliko povšechná tvrzení, nadto nezakládající důvody tzv. předstižné vazby (v této souvislosti na podporu své argumentace odkázal na nálezy ve věcech sp. zn. II. ÚS 138/93, III. ÚS 18/96, III. ÚS 271/96 a III. ÚS 188/99). V důsledku toho cítí se jimi být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ve věci rozhodujícím orgánům veřejné moci vytýká, že se dostaly rovněž do rozporu s čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR. Proto se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování orgánů veřejné moci. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (čl. 83 Ústavy ČR), k čemuž dojde v případě vazebních rozhodnutí zejména tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).

Vycházeje z uvedeného rámce ústavněprávního přezkumu, Ústavní soud konstatuje, že z obsahu napadených usnesení naznačený zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl, když z pohledu úsudku ve věci rozhodujících orgánů veřejné moci jimi dovozená a stěžovatelem rozporovaná obava ve smyslu § 67 písm. c) tr. řádu z okolností, jež jsou popsány v odůvodněních napadených rozhodnutí, obstojí. Poukaz stěžovatele na citované nálezy, pokud o ně chtěl opřít důvodnost svých tvrzení o porušení shora vyjmenovaných ústavně zaručených základních práv, není případný, neboť rozhodovací důvody v nich uvedené pro odlišné skutkové a právní podmínky na jeho věc bez dalšího nedopadají.

Proto bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 29. června 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.