III. ÚS 28/05
III.ÚS 28/05 ze dne 17. 2. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


III. ÚS 28/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. února 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Ch. V., zastoupeného JUDr. Petrem Grobelným, advokátem se sídlem 728 86 Ostrava, Sokolská 21, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 10. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1080/2004, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2003 sp. zn. 16 Co 269/2003 a Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2000 sp. zn. 26 C 250/97, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tvrzením, že soudy jimi porušily jeho práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy. Uvedl, že se domáhal náhrady ztráty na výdělku pro následky pracovního úrazu, ta mu přiznána nebyla - vyslovil přesvědčení, že s ohledem na jeho národnost se soudy věcí nezabývaly důkladněji, nezkoumaly, zda mu není možno přiznat náhradu ztráty na výdělku i z jiného důvodu než uplatňoval, neumožnily mu provést všechny důkazy, které také navrhoval, nezabývaly se ztrátou jeho pracovního potenciálu v důsledku pracovního úrazu. Poukázal také na to, že řízení před soudy trvalo déle než 7 let. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem dne 8. 10. 2004 odmítnuto. Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně konstatoval, že přípustnost dovolání, jež stěžovatel sice opíral o tvrzení, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, avšak v jeho obsahu vytýkal soudu I. stupně "provedenou důkazní situaci..." a uváděl, že se závěry soudu o důvodech jeho trvalé invalidity se neztotožňuje, není dle § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 obč. soudního řádu dána. V odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu, na něž lze v dalším odkázat, jsou vyčerpávajícím způsobem vyložena příslušná ustanovení občanského soudního řádu, stanovící a upravující přípustnost dovolání, jakož i uvedeny skutečnosti, pro které bylo dovolání stěžovatele odmítnuto jako nepřípustné. Pro výše uvedené byl návrh, směřující proti usnesení dovolacího soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti proti rozsudkům soudu I. a II. stupně jsou dány § 72 odst. 2, § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění účinném před 1. 4. 2004, jakož i sdělením Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., když pro rozhodnutí Nejvyššího soudu o nepřípustnosti stěžovatelem podaného dovolání nelze toto považovat za zákonem poskytnutý procesní prostředek (případně mimořádný opravný prostředek) k ochraně tvrzeného práva stěžovatele, a proto ode dne jeho doručení nelze ani odvíjet běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti citovaným pravomocným rozsudkům Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 17. února 2005



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.