III. ÚS 2799/12
III.ÚS 2799/12 ze dne 25. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatelky L. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2012 č. j. 8 As 25/2012-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 18. července 2012, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. července 2012, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu.
Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není. Stěžovatelka se v minulosti již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 398/08, sp. zn. IV. ÚS 397/08 a další).

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Nadto musí Ústavní soud - vzhledem k argumentaci stěžovatelky v jejím podání obsažené - upozornit, že povinné zastoupení v řízení před Ústavním soudem nelze považovat za jakkoliv diskriminační či porušující mezinárodní závazky, kterými je Česká republika vázána [srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)]. Stěžovatelce je také nepochybně známo, že bude-li splňovat zákonem stanovené podmínky, může jí být právní zástupce určen i bezplatně.

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť navrhovatelka neodstranila vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2012

Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.