III. ÚS 279/05
III.ÚS 279/05 ze dne 28. 7. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 28. července 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky FOMEI, a. s., se sídlem v Praze 2, Uruguayská 176, zastoupené Mgr. Ervínem Perthenem, advokátem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. března 2005, sp. zn. 4 Afs 8/2003, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. března 2003, sp. zn. 31 Ca 31/2002, rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. února 2002, čj. 4347/120/2001 a 4348/120/2001, a rozhodnutím Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 22. února 2001, čj. 45187/01/228912/1985, a ze dne 21. února 2001, čj. 45052/01/228912/1985, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Řádně podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka rozhodnutí orgánů veřejné moci [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. března 2005 (4 Afs 8/2003-68), rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. března 2003 (31 Ca 31/2002-27), rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. února 2002 (4347/120/2001 a 4348/120/2001), rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 22. února 2001 (45187/01/228912/1985) a ze dne 21. února 2001 (45052/01/228912/1985)] a tvrdila, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod), a to tím, že obecný soud správně nehodnotil část skutečností, jež vyšly v řízení najevo, eventuálně byly účastníky namítány, bez toho, že by odůvodnil jejich irelevantnost, čímž se soud dopouští libovůle zakázané v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně, Krajského soudu v Brně, Finančního ředitelství v Hradci Králové a Finančního úřadu v Hradci Králové, jak jsou vpředu označena.

Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. března 2005 (4 Afs 8/2003-68) byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. března 2003 (31 Ca 31/2002-27), kterým byla zamítnuta její správní žaloba proti dále označeným rozhodnutím finančního ředitelství. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. února 2002 (4347/120/2001) bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 22. února 2001 (45187/01/228912/1985), o dodatečném platebním vyměření daně z příjmů právnických osob za rok 1998 ve výši 1 067 150 Kč. Rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 8. února 2002 (4348/120/2001) bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 21. února 2001 (45052/01/228912/1985), o dodatečném platebním vyměření daně z příjmů právnických osob za rok 1997 ve výši 1 657 890 Kč.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky a její obsáhlá polemika se závěry orgánů veřejné moci, že smlouva ze dne 10. ledna 1997, kterou uzavřela se společností FOMEI GLOBAL LTD, o spolupráci v obchodní činnosti, je v čl. VII. simulovaným právním úkonem zastírajícím skutečný stav věci za účelem snížení daňové povinnosti.

K tomu se sluší konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí orgánů veřejné moci (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), čehož se stěžovatelka svou ústavní stížností domáhala. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelkou ani tvrzeny.

S tvrzeními stěžovatelky, jež jsou svou podstatou polemikou s výkladem obecného práva a s jednou z možných interpretačních alternativ, z právních předpisů vyplývající, se jak správní soudy (Krajský soud v Hradci Králové a Nejvyšší správní soud), tak i správce daně (Finanční ředitelství v Hradci Králové) řádně zabývaly. Odůvodnění rozhodnutí správních soudů jsou argumentačně logická a mají oporu v příslušných ustanoveních obecného práva (§ 64 s. ř. s., § 157 odst. 2 o. s. ř.); pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) jim proto nelze nic vytknout.

Z těchto důvodů proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci, jak jsou vpředu označena, nebyla porušena základní práva stěžovatelky; její ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji z tohoto důvodu odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.