III. ÚS 2755/13
III.ÚS 2755/13 ze dne 22. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Hlavního města Prahy, sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2013 sp. zn. 68 Co 250/2013 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 4. 2013 sp. zn. 55 C 39/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České republiky a ustanovení čl. 36, 37 a čl. 38 Listiny základních práva a svobod - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v jeho občanskoprávní věci.

Shora uvedeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. 68 Co 417/2012 jako opožděně podané; k odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rovněž napadeným rozhodnutím toto usnesení potvrdil, neboť i on dospěl k závěru, že stěžovatelovo elektronické i faxové dovolání bylo podáno po lhůtě.

Stěžovatel v ústavní stížnosti s interpretací rozhodných ustanovení občanského soudního řádu, ke které se uchýlil odvolací soud, nesouhlasí a zdůrazňuje, že v případě elektronického podání s ověřeným podpisem je doručeno soudu v den, kdy bylo toto podání odesláno (tedy předáno provozovateli elektronické pošty).
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje požadované formální náležitosti a další podmínky, jež zakotvuje zákon o Ústavním soudu pro její věcné projednání.

V dané věci je významné, že tomu tak není.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost se tedy vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

V ústavní stížností napadeném usnesení byl stěžovatel odvolacím soudem poučen, že proti tomuto usnesení "není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.]".

Dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., není dovolání přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost dle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení platí, že účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Je tedy očividné, že stěžovateli byl k dispozici tento procesní prostředek, a pakliže se k němu před podáním projednávané ústavní stížnosti neuchýlil (ačkoli odvolací soud na něj upozornil), je nevyhnutelné hodnotit jeho podání dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustné, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Návrh, který je podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut; rozhodne o tom bez jednání soudce zpravodaj.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2013

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.