III. ÚS 2752/13
III.ÚS 2752/13 ze dne 31. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele GARÁŽE PRUŠÁNECKÁ, družstvo, IČ 44962584, se sídlem v Brně, Velkopavlovická 1, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Tuřanka 34, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. května 2013 č. j. 6 Cmo 24/2012-499, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 9. 9. 2013, doručenou Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdil, že postup obecných soudů nebyl v souladu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), že nebylo - v důsledku jejich formalistického přístupu - respektováno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny a že s ohledem na délku řízení byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dále pak měl být porušen čl. 17 Úmluvy i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2012 č. j. 55/26 Cm 31/99-472, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti JUDr. Martinu Burianovi, správci konkursní podstaty úpadce AUDO, a. s., na vyloučení věci (garáží) z konkursní podstaty úpadce. V napadeném rozsudku byl stěžovatel poučen o možnosti podání dovolání s tím, že jeho přípustnost závisí na splnění podmínek zakotvených v ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Z ústavní stížnosti dále plyne, že stěžovatel napadl předmětný rozsudek rovněž dovoláním, má však za to, že dovolací soud se bude v rámci zákonem mu svěřených pravomocí zabývat toliko "formální stránkou věci" a že tudíž mu nezbývá domáhat se nápravy u Ústavního soudu.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

V souzené věci lze (je nutno) za mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu považovat dovolání podle § 236 a násl. občanského soudního řádu (k tomu blíže např. usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel byl o možnosti podání dovolání poučen v napadeném rozsudku, přičemž Ústavní soud nezjistil, že by byl naplněn některý z důvodů jeho nepřípustnosti podle § 238 občanského soudního řádu. Nebylo také zjištěno, že by stěžovatel daný mimořádný opravný prostředek "vyčerpal", tedy (již) dosáhl rozhodnutí o něm, neboť jeho kopii k ústavní stížnosti nepřiložil (srov. § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a samotná ústavní stížnost proti rozhodnutí dovolacího soudu nesměřuje, a ani je nezmiňuje [viz také veřejně dostupná databáze infoSoud (http://infosoud.justice.cz)]. Vzhledem k tomu lze důvodně mít za to, že podmínka stanovená v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu splněna nebyla.

Protože stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí ani žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné vyvodit naplnění podmínek pro projednání jinak nepřípustné ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2013

Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.