III. ÚS 270/05
III.ÚS 270/05 ze dne 24. 8. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 24. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. D., zastoupené JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem v Praze 1, Školská 28, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2005, sp. zn. 58 Co 624/2004, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. srpna 2004, sp. zn. P 377/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální podmínky podle zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), napadla stěžovatelka rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2005 (58 Co 624/2004-315) a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. srpna 2004 (P 377/2003-196) a tvrdila, že jmenované obecné soudy porušily čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 5 protokolu k této Úmluvě a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2005 (58 Co 624/2004-315) byl věcně potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. srpna 2004 (P 377/2003-196) ve znění, že nezl. děti stěžovatelky (V. a J. D.) se svěřují do výchovy otce M. D.

V ústavní stížnosti stěžovatelka po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení uvádí - stručně shrnuto - že obecné soudy nehodnotily řádně provedené důkazy (zejména pak znalecké posudky) a nebyly provedeny (dle stěžovatelky relevantní) navrhované důkazy (zpráva MUDr. K. a výslech její matky S. B. a dalších osob). V ústavní stížnosti v těchto směrech svou argumentaci podrobněji rozvádí. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatelka svou ústavní stížností usiluje. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů je patrno, že jejich právní názor o svěření nezletilých dětí do výchovy jejich otce má oporu v provedeném dokazování. Vychází ze závěrů znaleckých posudků a je rovněž v souladu se stanoviskem kolizního opatrovníka - Městské části Praha 4. Stejně tak ve prospěch stěžovatelky nesvědčí to, že otci nezl. Jana neumožňuje styk s dítětem a nerespektovala tři soudem vydaná předběžná opatření. Stěžovatelkou navržené důkazy obecné soudy odmítly provést z důvodu jejich nadbytečnosti, jejich rozhodnutí jsou založena na zjištění, že otec nezletilých má lepší výchovné předpoklady a stěžovatelka svým postojem a jednáním ignoruje citové potřeby svých dětí, nadto nerespektuje soudní rozhodnutí tak, že její jednání je na samotné hranici trestného činu. Za této situace, kdy napadená rozhodnutí obecných soudů jsou v souladu se zákonem odůvodněna (§157 odst. 2 o. s. ř.) a obecné soudy se řádně vypořádaly s tím, proč neprovedly stěžovatelkou navržené důkazy, jim nelze pod aspektem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic vytknout.

Z takto rozvedených důvodů se podává, že k tvrzenému porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky nedošlo, a proto ústavní stížnost posoudil Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou stížnostních důvodů, tak ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2005

Jiří Mucha předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.