III. ÚS 268/05
III.ÚS 268/05 ze dne 22. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti B. F., zastoupené JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem J. P. Koubka 81, Blatná, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. února 2005 č. j. 22 Co 2299/2004-34, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel faxem dne 30. 5. 2005, a doplněnou písemným podáním dne 31. 5. 2005, napadá stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2005 č. j. 22 Co 2299/2004-34 s odůvodněním, že předmětným usnesením bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listinných příloh se zjišťuje, že Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 7. 9. 2004 č. j. 15 Ro 1107/2004-16 zastavil řízení podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") v právní věci stěžovatelky (v dřívějším řízení žalobkyně) proti žalovanému V. C. o zaplacení částky 137 500,- Kč s příslušenstvím a současně žalovanému uložil zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení celkem 25 350,- Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací změnil usnesením ze dne 25. 2. 2005 č. j. 22 Co 2299/2004-34 rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému na náhradu nákladů řízení zaplatit stěžovatelce částku 11 962,50 Kč; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se v obsáhlém odůvodnění svého rozhodnutí zabýval důvody, které vedly ke změně výše přiznané náhrady nákladů řízení a poukázal zejména na skutečnost, že proti žalovanému byly podány celkem čtyři žaloby vždy pro částku 137 500,- Kč, která představuje příslušný podíl kupní ceny za prodej konkrétních nemovitostí pro obec a katastrální území Lom u Blatné, který měl vyplatit každému z žalobců (jakožto prodávajícím) žalovaný po obdržení kupní smlouvy na předmětné nemovitosti s doložkou o povolení vkladu do katastru nemovitostí, a to podle uzavřené příkazní smlouvy. Je sice zřejmé, uvedl odvolací soud, že uplatněný nárok byl důvodný a dlužník splnil svoji povinnost až po zahájení řízení, takže z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, proto je jeho povinností platit náklady řízení ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., přesto však v uvedené věci existují důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., které spočívají především v tom, že všechny žalobce v řízení zastupoval jeden právní zástupce na základě plné moci, kterou všichni žalobci podepsali téhož dne. I když teoreticky měl zvolený právní zástupce právo podat žalobu samostatně za každého ze svých mandantů (což také učinil), neboť nárok každého z nich na zaplacení podílu z kupní ceny je nárokem samostatným, přesto z hlediska procesní ekonomie a s ohledem na okolnosti dané věci bylo možné podat žalobu jedinou, která by neměla pro žalovaného v případě náhrady nákladů řízení takové následky. Z pohledu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku hodnotil odvolací soud takové jednání advokáta jako zneužití práva, neboť podle citovaného zákonného ustanovení výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných, a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Tyto skutečnosti posoudil odvolací soud za důvody hodné zvláštního zřetele, pro které se rozhodl, za použití ustanovení § 150 o. s. ř., zčásti náhradu nákladů stěžovatelce nepřiznat.

Jak dále zdůraznil odvolací soud, stěžovatelce přiznaná částka náhrady nákladů řízení odpovídá podílu ve výši 1/4 nákladů, které by náležely všem žalobcům za situace, že by proti žalovanému za všechny čtyři žalobce byla podána jediná žaloba.

Stěžovatelka spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že nedílnou součástí řádného procesu je i právo účastníka snášet náklady související s uplatňováním jeho práva jen v rozsahu, který mu určují příslušná ustanovení o. s. ř. v platném znění. Jestliže tedy zvolený advokát podal žalobu i za stěžovatelku, postupoval dle jejích pokynů a nemohl se tedy údajně tímto jednáním dopustit porušení § 3 odst. 1 občanského zákoníku.

Po zvážení námitek stěžovatelky ve vztahu k napadenému rozhodnutí orgánu veřejné moci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkázala na judikaturu Ústavního soudu týkající se otázky rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení s ohledem na jeho integritu s řádným procesem jako celkem (viz např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. č. 33, pod č. 69, str. 189). Jak již správně uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení, rozhodování o náhradě nákladů řízení není formálním, zcela mechanickým akceptováním "vyúčtovaných" nákladů řízení jednotlivými účastníky ve vztahu k výsledku sporu, ale je i povinností příslušného obecného soudu přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník účelně vynaložil k uplatnění nebo bránění svého práva. Pokud tedy při posouzení všech rozhodujících okolností věci, které jsou soudu známy, resp. během řízení vyšly najevo, a které mají podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady věci, soud dospěl k závěru, že jde o důvody hodné zvláštního zřetele, umožňující použití ustanovení § 150 o. s. ř., a své rozhodnutí v tomto směru náležitě odůvodnil, není úkolem Ústavního soudu tyto úvahy obecného soudu znovu vážit či přehodnocovat. Ústavní soud v otázce náhrady nákladů řízení, resp. její výše stojí na stanovisku, že byť je tento problém z pohledu zájmů každého účastníka řízení velmi citlivý, nelze ho z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. I když se mnohdy jeví přiměřenost takového rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporná, podle platné judikatury Ústavního soudu rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (viz např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 206/05).

Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2005 č. j. 22 Co 2299/2004-34 je zřejmé, jakou úvahou byl odvolací soud veden, i jaké skutečnosti byly důvodem pro jeho rozhodnutí o změně výroku usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. V tomto směru je jeho odůvodnění konzistentní, takže nelze hovořit o tom, že by výše označeným usnesením odvolacího soudu bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy. O porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem by se mohlo jednat pouze za situace, v níž by při procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení o. s. ř. ze strany odvolacího soudu došlo k určité libovůli či dokonce ke svévoli, a to např. v důsledku nerespektování jednoznačné kogentní normy, přepjatého formalismu, případně při uplatňování důvodů, které ve věci žádnou relevanci nemají (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/987 uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. č. 15, pod č. 98). V dané věci se však o takový případ nejedná.

Ze všech shora uvedených důvodů proto Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů jako zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. prosince 2005

Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.